Jak je to s povinností odebírat obědy

V sekci Diskuze se pravidelně opakují dotazy, připomínky a názory ohledně problematiky závodního stravování. Velmi často také ohledně povinnosti zaměstnanců podílejících se na přípravě a expedici jídel, odebrat a zaplatit jedno jídlo za směnu.
Protože se mnohdy objevují informace do jisté míry zkreslené, někdy i dokonce dá se říci velmi zavádějící, nebude možná na škodu trochu uvedenou problematiku celkově rozebrat. V podstatě není vůbec složitá. Spíše jde o to správně se orientovat v různých předpisech, novelách apod. a ujasnit si vývoj a dnešní stav úpravy závodního stravování.

Od počátku
Vezmeme-li to od „Adama“, měli bychom začít od zákoníku práce, tedy od toho již neplatného. Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce ukládal v § 140 obecnou povinnost organizacím zabezpečit zaměstnancům závodní stravování. Tato povinnost se pak od r. 1990 nevztahovala na zaměstnavatele, kteří se řídili nařízením vlády ČSFR č. 121/1990 Sb., o pracovně právních vztazích při soukromém podnikání občanů. Tito zaměstnavatelé závodní stravování zabezpečovat nemuseli.
Prováděcím předpisem ustanovení onoho § 140 ZP o závodním stravování bylo pak nařízení vlády č. 137/1989 Sb. o závodním stravování, které i přes různé legislativní smrště vydrželo až do roku 2005. Tedy pro příspěvkové organizace obcí a krajů.
V tomto nařízení byla zakotvena následující povinnost „Pracovník stravovacího zařízení, který se přímo podílí na přípravě nebo výdeji jídel, uhradí organizaci jedno hlavní jídlo za každou odpracovanou směnu, pokud neprokáže, že se v tomto stravovacím zařízení nemůže ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů stravovat“.

Přes zásadní změnu
V roce 1994 přišla novela zákoníku práce zákonem č. 74/1994 Sb., která výrazným způsobem změnila úpravu problematiky stravování zaměstnanců a právní úpravu sjednotila tak, že zaměstnavatelé jsou povinni stravování umožnit. To je důležité si uvědomit. Z povinnosti zajistit stravování se stala povinnost stravování umožnit. Tato novela zároveň zrušila výše zmíněné nařízení vlády o závodním stravování. Podle přechodného ustanovení se jím i nadále ovšem měli řídit zaměstnavatelé, kteří měli povahu rozpočtové a příspěvkové organizace (podle § 31 zákona č. 576/1990 Sb.), a to do doby nabytí účinnosti nového předpisu, který problematiku závodního stravování upraví.
Z uvedeného vyplývá, že až do nové právní úpravy, která pro pracovníky příspěvkových organizací krajů a měst přišla až v r. 2005, platilo uvedené nařízení vlády i s výše citovanou povinností pracovníků, kteří se přímo podíleli na přípravě nebo výdeji jídel.

Úplně nová úprava
Nový právní předpis přišel nejprve v roce 2001 pro organizační složky státu a pro státní příspěvkové organizace (vyhláška č. 430/2001 Sb.) a teprve až v roce 2005 pro příspěvkové organizace zřizované kraji a obcemi.
Je to vyhláška č. 84/2005 Sb. o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky, která navázala na novelu zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, kdy nabylo účinnosti ustanovení jeho § 33b. V tomto paragrafu zákona č. 250/2000 Sb. je zakotvena obecná úprava závodního stravování.
Nové je mj. i to, že zatímco původní vyhláška o závodním stravování z roku 1989 byla prováděcím předpisem zákoníku práce, nová vyhláška č. 84/2005 Sb. je prováděcím předpisem zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Úprava závodního stravování u příspěvkových organizací tedy přešla z gesce Ministerstva práce a sociálních věcí do gesce Ministerstva financí.
Obě vyhlášky, jak pro státní příspěvkové organizace, tak pro příspěvkové organizace měst a krajů upravují úhradu nákladů na závodní stravování prakticky totožně. Normálnímu člověku samozřejmě ihned vyvstane na mysli otázka, proč musí tedy existovat dvě různé vyhlášky upravující něco totožně v organizacích, které jsou určením, způsobem vzniku a existence rovněž totožné. Každý si musí samozřejmě najít odpověď sám, jedna z možností je, že to je proto, aby mohla být ospravedlněna existence mnoha dobře placených tvůrců těchto vyhlášek na příslušných ministerstvech…
Obě vyhlášky již byly, jak také jinak, novelizovány.

Důležité
Pro další se budeme držet vyhlášky č. 84/2005 Sb., která upravuje úhradu nákladů na závodní stravování v příspěvkových organizacích zřizovaných obcemi a kraji.
Tato vyhláška převzala prakticky totožně povinnost pracovníků podílejících se na přípravě a expedici jídel odebrat a uhradit jedno hlavní jídlo za směnu, pokud se zaměstnanec té povinnosti nezprostí („Zaměstnanec organizace, který vykonává práci v jejím vlastním zařízení závodního stravování a přímo se podílí na přípravě nebo výdeji jídel, uhradí za každou odpracovanou směnu sníženou úhradu za jedno hlavní jídlo, pokud neprokáže, že se v tomto stravovacím zařízení nestravuje“). Prokázat, že se zaměstnanec nestravuje, šlo asi jediným způsobem, a to tím, že by tomu bránily zdravotní důvody a zaměstnanec byl např. odkázán na dietu.
Od doby vzniku proběhly již dvě změny, a to novelou č. 94/2006 Sb., která mj. zakázala využívání stravenek u organizací provozujících vlastní stravovací zařízení a novelou č. 17/2008 Sb., která mj. zrušila povinnost pracovníků podílejících se na přípravě a výdeji jídel odebrat a uhradit jedno hlavní jídlo za směnu.
Ta druhá novela vstoupila v platnost 1. února letošního roku a je to také dost zásadní změna, protože zrušila dlouhá léta trvající povinnost zmíněných pracovníků a sjednotila úpravu pro všechny pracovníky stejně, tj. odběr jídla a využití závodního stravování je jejich právo, nikoliv však povinnost.
Zda je to tak dobře či není, na to budou asi názory různé, abych neskrýval ten svůj, tak podle mého názoru to správné je. Sice předpoklad, že pracovník se v průběhu přípravy a výdeje jídel tak jako tak nají, je možná tvrdý, vůči některým výjimečně i nespravedlivý, ale ve své podstatě asi reálný. Nicméně povinnost odebrat si jedno jídlo to stejně neřeší, protože pracovník se nají a jedno jídlo z velké části financované organizací si třeba odnese navíc domů. Bylo to tedy opatření neúčinné a zbytečně to finančně zatěžovalo organizaci.

Závěr
Takže shrnuto po únavné exkurzi v houštině novel a předpisů, platný stav je takový, že příspěvkové organizace zřizované kraji a obcemi zajišťují závodní stravování podle novelizované vyhlášky č. 84/2005 Sb., v platném znění a od února letošního roku již bez povinnosti pracovníků podílejících se na přípravě a expedici jídel odebrat a zaplatit si jedno jídlo za směnu.
Také je důležité si uvědomit, že od roku 1994 již žádný zaměstnavatel nemá povinnost zajišťovat závodní stravování, ale pouze povinnost je umožnit a že vyhláška pouze upravuje způsob úhrady nákladů u příspěvkových organizací v případě, že organizace závodní stravování přímo zajišťuje.
Závodní stravování je také stále nejrozšířenější a nezanedbatelnou sociální vymožeností. Vyhláška stále ještě (jak dlouho asi z pohledu současných trendů neustálého odbourávání sociálních vymožeností) ve spojení s vyhláškou č. 114/2002 Sb. o FKSP umožňuje poměrně velkorysé financování příspěvků na stravování v průběhu pracovních směn.

MVDr. Aleš Walter, ředitel Městského zařízení sociálních služeb Karlovy Vary