Vývoj chuťových preferencí dětí

Školní stravování poskytuje rostoucímu organismu potřebné živiny a podílí se na výživové pestrosti. Jeho význam je však mnohem větší, postupně a nenásilně může ovlivňovat chuťové preference a výživové chování dětí.

Chuť se vyvíjí

Chuť, jakožto jeden z lidských smyslů, hraje v příjmu potravy významnou úlohu a v průběhu života se vyvíjí. Preference či averze (odpor) vůči potravinám nebo pokrmům má často svoje kořeny v dětství a na základě různých zkušeností vzniká jistý vztah k jídlu a některým potravinám. S rozvíjející se osobností se formují vlastní názory na jídlo. Senzitivním obdobím pro utváření chuťových preferencí a postojů k výživě je jednoznačně věk dětský. Aniž si to uvědomujeme, prostředí školní jídelny, rodina i vrstevníci mohou chuťové preference dětí do značné míry ovlivňovat. Je třeba si však uvědomit jisté zákonitosti typické pro dětský věk.

Nutit děti do jídla je chybou

Pokud dětem nabízíme novou potravinu nebo pokrm, může ji odmítat a nám dospělým se takové chování nelíbí. Pravdou je, že pro přijetí nové potraviny potřebuje dítě klidně až jedenáct kontaktů. Strach z neznámé chuti (odborně neofobie) můžeme oslabit jedině opakovaným (trpělivým) a nenuceným nabízením. Současně bychom se měli snažit, aby tento kontakt byl pro dítě vždy příjemný. Dítě si totiž nejlépe oblíbí potraviny, které jsou vědomě nebo nevědomě spojeny s milou situací. Rozhodně zde tedy neplatí násilné nucení do jedení.

Jak na méně oblíbené potraviny

Pro zařazování nových nebo méně oblíbených potravin lze doporučit několik tipů:

• Začínejme pozvolna – neznámé či neoblíbené potraviny by měly být nabízeny nejprve v menším množství, např. jako součást pokrmu nebo doplněk do salátu. Dítě dostává možnost ochutnávky, ale nezůstane hladové, pokud mu daná potravina nebude chutnat. Velmi vhodná je kombinace tradičních potravin s těmi méně tradičními nebo neoblíbenými (např. barevná rýže = rýže s čočkou).

• Nevhodné jsou kombinace neznámých nebo neoblíbených potravin navzájem (např. ryba na špenátu).

• Předkládaný talíř by měl vypadat na pohled lákavě a měl by vzbuzovat v dětech touhu po ochutnávce.

• Nechme dítě rozhodnout, kolik dostane na talíř a kolik toho sní. Nutnost dojídání trápí mnohé školáčky a i dobře míněná kontrola může být obávanou situací, kdy se malí jedlíci bojí, že budou za nedojedení trestáni.

• Důležitá je vhodná motivace dětí k ochutnání (např. slovem, hrou, říkankou, obrázkem, popisem pokrmu a zejména vlastním příkladem).

• Během jedení není vhodné děti kárat nebo napomínat. Při jídle by měla být zajištěna příjemná atmosféra a dostatek času.

• My dospělí často zdůrazňujeme zdravotní význam u potravin typu špenát, rybí tuk, kysané zelí, luštěniny, ale naopak nemáme potřebu zdůrazňovat tento význam u potravin, které děti přijímají s oblibou (např. banán, jahody). Toto naše mnohdy nevědomé chování může být dětmi chápáno jako „co je zdravé, to není dobré“. Proto se snažme o zdravých potravinách, které jsou mezi dětmi oblíbené, více hovořit ve vztahu k jejich příznivému zdravotnímu účinku, aby se u dětí vytvořila spojitost dobrého a současně zdravého.

Pozor na sladké

Která chuť je dětmi obecně považována za nejoblíbenější? Ano, sladká. Z hlediska fyziologického je její preference vrozená, protože sladké mateřské mléko je první ochutnávkou novorozence. Pozor ovšem na to, že zvyknutí si na sladkou a stále sladší a sladší chuť je velmi rychlé a přivykání na další chutě je potom složitější. Proto je potřeba od dětství se sladkou chutí manipulovat velmi opatrně a nijak významně ji neupřednostňovat před ostatními chutěmi. Uvědomme si, jak velký smysl má sladká chuť v našem životě, kolikrát ji zbytečně a ve velké míře využíváme ke slavnostním příležitostem a odměnám? Zkusme děti již odmalička více odměňovat zdravějšími variantami sladkostí (např. sladkým ovocem, jogurtovým nebo tvarohovým dezertem, oříšky) nebo jinou odměnou a nenabízet jim stále vyšší a vyšší koncentrace cukru.

Nutriční averze

Nutriční averze znamená nechuť až odpor k určité potravině nebo pokrmu, vzniká v důsledku jedení spojeného s nepříjemným zážitkem či pocitem, nevolností, zvracením, nemocí, týráním nebo násilným nucením k jídlu. Děti takové potraviny velmi rychle zařadí mezi neoblíbené, často je odmítají po celý život a averzi nikdy nepřekonají. Kromě těžké averze se u dětí často objevuje odmítání potravy, které bývá obvykle dočasné, pokud se nestane centrem nadměrné pozornosti učitelů nebo rodičů, kteří na jeho základě vytvářejí konfliktovou situaci. V případě, kdy nemocné dítě má nevolnosti a zvrací, je lépe vynechat oblíbené pokrmy, protože na základě nepříjemného prožitku by si k nim děti mohly vypěstovat trvale negativní vztah.

Výkyvy v chuťových preferencích a averzích bývají u dětí běžné. Například se objeví období, kdy jim nechutnají jogurty nebo rajčata. Za nějakou dobu se však vše upraví. Někdy je lépe, když se s tím dospělí prostě smíří. Rozhodně není správné v tomto období děti násilně nutit přemáhat odpor k určitému pokrmu, zbytečně je napomínat, kárat, kritizovat či jinak stresovat.

Děti napodobují rodiče a učitele

V dětském věku pozorujeme silnou tendenci k napodobování. Rodiče, učitelé, vychovatelé, v pubertě vrstevníci mohou do velké míry chuťové preference ovlivnit. Co má ráda maminka nebo paní učitelka, má většinou rádo i dítě. Rodiče, učitelé, vychovatelé, případně jiný dozor ve školní jídelně by měli u dětí podporovat ochutnání všech potravin, ale určitě není vhodné děti do jídla za každou cenu nutit. Důležité je také to, aby se dospělí před dětmi vyvarovali jakékoliv neoprávněné kritiky potravin nebo pokrmů, protože hlavně pro menší děti jsou velkými vzory ve výživovém chování.

Pokud se my dospělí před dětmi zmíníme, že se moc těšíme na oběd, protože bude např. losos nebo luštěninový guláš, a ještě navíc zdůrazníme důležitost těchto pokrmů, tak bude spousta dětí k jídlu motivována. Naopak pokud proneseme nelibá slova na určitý pokrm, motivace dětí bude mnohem menší. Před dětmi tedy nezapomínejme na to, jak se chováme a co nám vypadne z úst.

Vybíravost začíná tam, kde je z čeho vybírat.

Vybíravost v jídle se obvykle vyskytuje při dostatku nebo nadbytku potravin a ne tam, kde je jídlo součástí každodenního boje rodiny o přežití, kde je v rodinách větší počet dětí a každé z nich je rádo, že vůbec dostalo najíst. Vybíravost začíná tam, kde je z čeho vybírat. Pravidlo „všeho s mírou“ zde rozhodně platí. Vybíravost však může sloužit také k tomu, aby se dítě zásadně odlišilo od ostatních, protože potřebuje ukázat svoji individualitu.

Volte vhodné barvy jídel

Podle psychologů existují různé poznatky o vlivu barevnosti na oblibu či odpor vůči pokrmům jak u dospělých, tak u dětí. V průběhu růstu lze pozorovat určité vývojové tendence v preferování různých barev. Oblíbenou barvou předškoláků je většinou červená, žlutá a oranžová, nejméně oblíbenou pak zelená. V pozdějším věku je oblíbená barva modrá, červená a také zelená. Barvu si děti vštěpují i jako měřítko poživatelnosti. Odlišná barva než ta, která je očekávána, je varovným signálem pro dítě i pro dospělého. Neznámé nebo nezvyklé zabarvení pokrmu se tak stává výstražným signálem a často vzbuzuje nechuť až odpor. Např. pyré z brambor a červené řepy bude pro dítě těžko přijatelným pokrmem, proto v tak útlém věku dávejme pozor na výrazné experimentování s barvami.

Mgr. Jana Stávková, Ústav ochrany a podpory zdraví, LF MU Brno