Přeskočit na obsah

Výživová doporučení pro školní stravování je třeba změnit

Čím dál více odborníků volá po změnách ve spotřebním koši. A nejen to, požadují celkovou revizi výživových doporučení pro školní stravování. Seznamte se s jedním z ucelených návrhů.

Autor: Hana Krejčí

Současná podoba spotřebního koše vychází z výživových norem platných před rokem 1990 a za čtvrt století prošla jen drobnými úpravami. Mezitím byly výživové normy aktualizovány, a to už před 4 lety, přesto ani aktuální novela vyhlášky o školním stravování toto nezohledňuje. Současný spotřební koš například vede k významnému překračování doporučených norem pro bílkoviny, zejména živočišných, které jsou součástí hned čtyř kategorií z deseti.

Jsou potřebné změny ve spotřebním koši

Pokud má být smyslem spotřebního koše „zajištění všech potřebných živin podle výživových doporučení, a tím i zdravé, pestré a vyvážené stravy“, jak je deklarováno, měl by obsahovat všechny skupiny potravin, které do pestré a vyvážené stravy patří, a naopak vyjmenovat druhy potravin, které jsou nevhodné a do školního stravování nepatří. Mezi stávajícími deseti kategoriemi spotřebního koše například chybí obiloviny, stejně jako rýže a další „nepravé obiloviny“ (jáhly, pohanka atd.) a vejce (ta jsou uvedena pouze u spotřebního koše pro laktoovovegetariánskou stravu).

Pokud jde o nevhodné potraviny, jako jsou například uzeniny, v metodickém pokynu je sice uvedeno, že by se měly používat co nejméně, spotřební koš ale umožňuje jejich zařazení do kategorie maso a to bez ohledu na to, kolik masa ve skutečnosti obsahují. Stávající vyhláška ani metodický pokyn dále nijak neupravují příjem soli, náhradních sladidel a dalších přidaných látek (glutamát, barviva, aromata, konzervanty). Není zmíněna také škodlivost tzv. transmastných kyselin, často obsažených v hotových pekárenských výrobcích, oplatkách a sušenkách, které řada zařízení nakupuje jako moučník nebo svačinu.

Cukry a tuky obsažené v těchto hotových výrobcích navíc nejsou započítávány do kategorií cukry a tuky spotřebního koše, čímž může docházet k jejich významnému překračování. Sortiment potravin se stále rozšiřuje, a tak přibývají potraviny, u kterých je problematické jejich zařazení (např. sójové mléko a jogurt) nebo nemají stanovený koeficient přepočtu (např. sterilované luštěniny). V současné době také není žádným způsobem regulováno používání polotovarů a hotových výrobků.

Spotřební koš nesmí být složitý

Je však otázkou, zda je nejlepším řešením rozšíření spotřebního koše o všechny chybějící komodity a seznamy potravin s nejasným zařazením. Výsledné doporučení by mohlo být příliš složité a v praxi těžko použitelné. Již nyní má řada školních jídelen problém s interpretací a používáním spotřebního koše, a to i po 25 letech jeho existence. K diskuzi se tedy nabízí varianta opačná, tedy jeho zjednodušení. Například, zda by neměl obsahovat pouze maximální hranici problémových položek (tuky a cukry) a minimální hranici žádoucích komodit (zelenina, ovoce, luštěniny, popřípadě ryby). S plněním ostatních položek nebývá problém a je tedy na zvážení, zda je nutné tyto položky striktně hlídat.

Mléko a mléčné výrobky

Z výživového hlediska je například sporné, zda oběd školních dětí musí povinně obsahovat tekuté mléko a k tomu ještě mléčný výrobek. Mléko a mléčné výrobky jsou jistě součástí pestré stravy, svou povahou se však hodí ke snídani, svačinám nebo k večeři. Z odborného hlediska není důvod nutit je dětem k obědu a navíc v takovém množství, jaké nařizuje spotřební koš.

Mléko ani mléčné výrobky se v tomto množství neuplatní pouze při vaření, proto je mléko podáváno k pití a z finančních prostředků určených k uvaření oběda jsou kupovány také mléčné výrobky. To vše, aby bylo vyhověno požadavkům spotřebního koše. V praxi je mléko většinou ochucené (tedy sladké) a hotové mléčné výrobky mají často nevhodné složení s vysokým obsahem cukrů a tuků, což metodický pokyn nijak nelimituje a ve spotřebním koši se neprojeví (nepočítají se do kategorií cukry a tuky).

Povinné plnění kategorií mléko tekuté a mléčné výrobky vede navíc k plýtvání, protože děti je v tomto množství nezkonzumují, takže se vyhazují. Postrádám rozumný důvod, proč je k tomu nutit, protože guláš i většina ostatních teplých jídel se mlékem prostě nezapíjí a nezajídá mléčným výrobkem. Tento názor neznamená zavrhování mléka a mléčných výrobků jako takových, je pouze vyjádřením nesouhlasu s jejich povinným podáváním v rámci oběda, neboť pro to nemáme výživové opodstatnění.

Mléko a mléčné výrobky mají své místo ve spotřebním koši pro mateřské školy (které zajišťují kromě oběda také dopolední a odpolední svačinu) a zařízení zajišťující celodenní stravování. I zde by však mělo dojít k určitým úpravám – snížení dolní hranice a zejména sloučení obou kategorií do jedné. Je řada dětí, které odmítají mléko, ale nemají problém s mléčnými výrobky (nebo naopak) a z výživového hlediska není podstatné, zda mléko přijímají v tekuté základní formě či ve formě mléčného výrobku. V metodickém pokynu by však mělo být uvedeno, že mléko a mléčné výrobky by neměly být slazené a přednost mají zakysané druhy.

Doporučená pestrost stravy jako součást metodiky

Vyváženost jídelníčku by daleko lépe zajistila doporučená pestrost stravy, která by měla být součástí metodického pokynu. Již nyní takový materiál existuje a některá zařízení se jím úspěšně řídí. Vyhláška nebo metodický pokyn by také měly obsahovat výčet nevhodných složek stravy uvedených výše a regulovat příjem soli.

V materiálu by rovněž měly být popsány obecné zásady zdravého vaření: použití čerstvých základních surovin (včetně čerstvé zeleniny, nikoli sterilované a mražené, která je nutričně méně hodnotná, postrádá chuť i aroma), nepoužívaní polotovarů (zejména sypkých směsí pro přípravu polévek a základů) a nevhodných kombinací potravin v rámci jednotlivých jídel (např. kombinace luštěnin a živočišných bílkovin).

V metodickém pokynu by také měly být popsány vhodné a nevhodné způsoby přípravy jídel, aby došlo k omezení smažených a sladkých jídel, nedocházelo k nastavování jídel moukou, k nevhodným úpravám zeleniny, která pak dětem nechutná atd.

Mělo by být také jasně řečeno, že není žádoucí podávání slazených nápojů jakéhokoli druhu, ačkoliv je děti vyžadují. Školní stravování má jít příkladem, nepodporovat zlozvyky, ani je nevytvářet u dětí, které slazené nápoje doma nedostávají.

Výživová doporučení pro dietní stravování

Součástí vyhlášky a metodického pokynu by měla být také výživová doporučení pro dietní stravování. Podmínky poskytování dietního stravování upravuje aktuální novela vyhlášky o školním stravování platná od 1. 2. 2015, která nařizuje vaření dietních jídel pouze pod dohledem nutričního terapeuta. Tato novela je právem kritizována, protože jí nepředcházela žádná příprava školních jídelen na tuto změnu, ani neřeší odborné a praktické aspekty vydaného nařízení. Je také otázkou, zda je pro stát rentabilní zajištění nutričních terapeutů pro 9 000 jídelen. Dietní stravování může být daleko efektivněji řešeno formou jednotného materiálu obsahující výživová doporučení, včetně receptur pro jednotlivé typy diet.

Začátkem dubna 2015 bylo zveřejněno metodické doporučení k dietnímu stravování, které některé otázky řeší, ale zdaleka ne všechny. Doporučení se omezilo na šetřící dietu a dietu s omezením lepku. Popis diety s omezením lepku je navíc velmi nešťastně formulován a vyznívá tak, že u celiakie stačí pouhé omezení lepku a nikoli jeho úplné vyloučení ze stravy, jako u alergie na lepek. Celiakie je však onemocnění, které vzniká v důsledku alergie na lepek a úspěšná léčba vyžaduje striktní vyloučení lepku ze stravy.

Podporovat zaměstnance školních jídelen ve vzdělávání

Zaměstnanci školních jídelen by měli být podporováni v dalším vzdělávání, více zapojeni do výuky dětí o zásadách zdravé výživy a za svou důležitou práci by měli být náležitě ohodnoceni. Pozitivní zprávou je, že již nyní dochází k řadě zlepšení i při platnosti současné podoby spotřebního koše a navzdory špatně placené práci zaměstnanců školních jídelen. Děje se tak díky individuální snaze a sebevzdělávání pracovníků školních jídelen a osvětě šířené v rámci seminářů a kurzů pořádaných například portálem Jídelny.cz, iniciativou Skutečně zdravá škola a dalšími.

Současný spotřební koš je v některých směrech limitující

Spotřebnímu koši prospělo rozšíření jeho mantinelů – tolerance plnění +/- 25% z původních 10%. Výjimkou jsou tuky a cukry, kde uvedené množství platí jako horní hranice, kterou lze snížit, což je pokrok správným směrem, protože ještě donedávna byly některé školní jídelny při kontrolách kritizovány za nedodržení jejich dolní hranice. V některých aspektech je však současný spotřební koš stále limitující. Kromě zmíněného mléka a mléčných výrobků je dalším příkladem nabídka více jídel.

Bezmasá jídla

Bylo by například žádoucí, pokud provozovna nabízí alespoň dvě jídla k obědu, aby jedno z jídel mohlo být bezmasé nesladké. Tento návrh není prosazováním minoritních zájmů alternativních vegetariánů na úkor většiny, ale rozumným řešením i pro milovníky masa, kteří si rádi dopřejí rovněž bezmasé jídlo a pro děti, které sice nejsou vegetariány, ale k jejichž nelibosti je maso ve školní jídelně příliš často.

V praxi však nabídka bezmasého jídla naráží na problémy. Suroviny pro vegetariánské a běžné obědy se musí vykazovat zvlášť. Spotřební koš určený pro laktoovovegetariánskou stravu je navíc kapitola sama o sobě a se svou vysokou normou pro mléko a mléčné výrobky je v praxi téměř nepoužitelný. Strávníci by se také museli na rok dopředu rozhodnout, zda budou odebírat běžnou nebo vegetariánskou stravu, protože při volném přecházení mezi normální a bezmasou stravou se ztrácí přehled, co děti konzumují. Logika této interpretace spotřebního koše mi však uniká, protože všechna jídla nabízená ve školní jídelně by měla být nutričně vyvážená, proto nevidím důvod, proč by strávníci měli být limitováni ve výběru mezi masitým a bezmasým jídlem.

Musíme zohlednit změny, ke kterým došlo

Na závěr je třeba zdůraznit, že v České republice máme více než půl století fungující systém školního stravování a uvedené návrhy změn nejsou pokusem o jeho rozvrácení, pouze příspěvkem do diskuze o potřebných změnách výživových doporučení. Zavedení spotřebního koše v roce 1990 byl krok správným směrem, který zajistil vaření splňující nezbytné výživové normy a bránil tomu, aby školní stravování sklouzlo k vaření typu fast food, jak k tomu došlo v jiných zemích (Velká Británie, USA), kde se zavedený systém nyní obtížně napravuje.

I v zahraničí však dochází k řadě pozitivních změn a mnohé mohou být pro nás inspirací. Doba pokročila, životní styl dětí se během uplynulého čtvrt století výrazně proměnil, problémem není nedostatek živin, ale jejich nadbytek a čelíme hrozivému nárůstu dětské nadváhy a obezity. Významně se rozšířila nabídka potravin na trhu, se kterými spotřební koš v době svého vzniku nemohl počítat, a některé aspekty našich původních doporučení se navíc v praxi ukázaly jako problematické. To vše by měla výživová doporučení pro školní stravování zohlednit.

MUDr. Hana Krejčí, Ph.D., členka Společnosti pro výživu, odborná garantka iniciativy Skutečně zdravá škola

Autor: Hana Krejčí

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se
  • Autor: zdenouš

    doporučení
    Ano,ano vcelku se vším v tomto článku souhlasím,pracuji ve školní stravování 30 let,ale pořád se potýkám s problémem, jak to zdravé jídlo do těch dětiček dostat.Hezký den.

  • Autor: kleopatra

    spotřební koš
    Dobrý článek, rozumně napsané.

  • Autor: emmo4

    Pochybnosti
    Po přečtení tohoto příspěvku mi vrtá hlavou, jakým odborníkem paní doktorka je. Je odbornou garantkou iniciativy, ale co se týká školního stravování, vykazuje článek tolik chyb a nesmyslů, že jsem se až lekla. Asi nemá smysl rozepisovat jednotlivé odstavce, protože v každém je něco, co by stálo za analýzu. Ale jak jsem řekla, mám silné pochybnosti o odbornosti této garantky. Rozhodně paní doktorka vůbec nepochopila smysl spotřebního koše a jeho naplňování a navíc je z textu patrné, že vůbec nemá pojem o správné technologii ani výrobní praxi. Asi by stálo za to vydat článek s rozborem chyb, které se v něm vyskytují.

    • Autor: T.

      Ne každý je expertem na všechno. Pravdou však je, že situace ve školních jídelnách většinou není dobrá (malého do školky posíláme podle jídelníčku). Proto by bylo lepší spíše hledat cesty, jak to změnit – tzn. ne hned podobný článek shodit, ale zkusit sladit aspekt „odborný“ s aspektem „technologickým“.

      • Autor: emmo4

        To je pravda, takže bychom opravdu museli vzít bod po bodu, abychom pojmenovali ty chyby. Je nesmysl měnit něco, co je v pořádku, ale je to v tomto článku jen špatně interpretováno. Skutečnost je opravdu jiná, než je zde prezentováno, proto by bylo dobré to dopodrobna rozebrat a vysvětlit. To není o osobní antipatii, ale o chybné interpretaci spotřebního koše, která navádí k jeho změnám, ale ve skutečnosti jsou ty navrhované změny nepochopením systému. Jednotlivé jídelníčky se tady vůbec neřeší, tam pak vstupuje lidský faktor a to je o něčem úplně jiném.
        Zde se volá po změně systému, který ale sám o sobě není špatný, dobrá vedoucí jídelny si s ním umí poradit tak, aby vařila z čerstvých surovin, ve správné kombinaci, v doporučené pestrosti, s omezením cukru, soli atd. Nenechme se oblouznit rétorikou, hledejme podstatu.

        • Autor: Hana Krejčí

          Jako autorka článku jsem moc ráda za diskuzi, kterou vyvolá. Děkuji za podpůrné reakce a pokusím se odpovědět na výhrady. První dva příspěvky od emmo4 bohužel žádné konkrétní výhrady neuvádí, ačkoliv chyb a nesmyslů je v článku údajně plno. Místo věcných argumentů se soustředí na zpochybnění mé odbornosti. K tomu následující: spotřební koš má sloužit k zajištění dostatečné výživy dětí podle doporučení zdravotníků, jak se píše v metodickém materiálu. Proto se jako zdravotník snažím upozornit, že SK NEODPOVÍDÁ aktuálním doporučením. Praxe také ukázala, že ve snaze o jeho naplnění dochází k některým pochybením (např. zmíněné nákupy mléčných výrobků z prostředků určených k uvaření teplého oběda). Každý doporučený postup, má-li být kvalitní, musí být průběžně aktualizován podle současných poznatků a také průběžně reflektovat, jak se daná doporučení osvědčují v praxi. To platí v medicíně i ve školním stravování. Ani jedno našemu 25 let starému dobrému SK bohužel zatím není přáno.

          • Autor: Bohumila Michalčíková

            Paní Krejčí a z jakých prostředků by měly kupovat jídelny např. jogurty jak píšete ? Jídelny jiné peníze na nákup potravin nemají, jen ty co vyberou od strávníka za potraviny. Tak jak to vychází z vyhlášky.

          • Autor: hedus

            Náhodou, to myslí velice dobře,takže ji nechytejte za slovo ohledně financování a jak ona sama píše níže,přečtěte si článek znovu a v klidu.Paní Krejčí má v první řadě na mysli skutečnost,že je nelogické dávat k obědu jogurty,ml.dezerty apod.,že toto není poslání oběda nýbrž snídaně,přesnídávek a možná večeře.Naráží právě na to,že dodržení plnění ml.výrobků v SK u jídelny,která zajišťuje jen oběd je problematické.Smysl to má pouze u celodenního vaření.

          • Autor: emmo4

            Paní doktorko, opakovaně vaši iniciativu SZŠ všichni upozorňují, že spotřební koš ODPOVÍDÁ VÝŽIVOVÝM DOPORUČENÍM PLATNÝM V ČESKÉ REPUBLICE, KTERÉ JSOU SCHVÁLENÉ HLAVNÍM HYGIENIKEM. To, že si vaše iniciativa vzala příklad z jiných zemí, neznamená, že je můžete aplikovat u nás. Jste pouze občanské sdružení, nikoliv státní instituce. Navíc jste se podepsala jako členka Společnosti pro výživu, a ta tyto názory nesdílí, ale spotřební koš v současné podobě podporuje.
            Nemaťte prosím čtenáře fabulací, že spotřební koš neodpovídá platným doporučeným dávkám. Neodpovídá pouze vašim představám, ale to je váš problém, ne problém funkčnosti spotřebního koše.

          • Autor: Hana Krejčí

            Paní emmo4, iniciativa Skutečně zdravá škola si pro výživová doporučení nevzala příklad z jiných zemí, ale z doporučení, které už před několika lety přijala samotná Společnost pro výživu. Z těchto nových doporučení vychází i materiál Zdravá školní svačina, na kterém se SPV autorsky podílela. SPV je zároveň odborným garantem pro školní stravování, proto očekávám, že bude iniciovat úpravu SK podle těchto nových doporučení, jinak by si dost protiřečila. Jako členka SPV jsem velmi ráda, že i vedení SPV si přeje tuto aktualizaci a doufám, že po těchto logických argumentech změní názor i některé další členky SPV, které zatím sveřepě brání současnou podobu SK a popírají problémy, které jeho plnění přináší.

          • Autor: emmo4

            SPOLEČNOS PRO VÝŽIVU NEPŘIJALA VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ DACH, pouze přeložila publikaci s těmito daty k využití. Tyto dávky u nás nebyly oficiálně uznány a STÁLE OFICIÁLNĚ platí naše české.
            Doporučení Zdravá školní svačina nijak nesouvisí se spotřebním košem a není pro školní jídelny závazné.
            Nevím nic o tom, že by vedení SPV usilovalo o změnu spotřebního koše a už vůbec ne v intencích doporučení, které propaguje SZŠ, ba právě naopak, k některým těmto doporučením se členové SPV, a to včetně jeho vedení, staví velmi kriticky.

          • Autor: Hana Krejčí

            Cituji přímo ze stránek SPV http://www.vyzivaspol.cz/rubrika-nabidka-publikaci/Publikace-vyzivove-doporucene-davky.html „Po mnoha konzultacích s předními nutričními odborníky se Společnost pro výživu rozhodla, že je nutné předložit veřejnosti i odborníkům nové referenční hodnoty příjmu energie a živin tak, aby tato doporučení odpovídala současným vědeckým poznatkům o výživě, způsobu a podmínkách života naší populace. Bylo rozhodnuto převzít referenční dávky společností pro výživu zemí, označované také jako dávky DACH (Německo, Rakousko, Švýcarsko). Doporučení DACH jsou výsledkem řady odborných vědeckých studií a můžeme je tak považovat za průkazné.“ Ale ano, než byla nová doporučení předložena, byla nejprve přeložena…v tom se shodneme. Doporučení Zdravá školní svačina opravdu nesouvisí s SK (naštěstí), ale v jejím úvodu se píše, že „Veškerá doporučení jsou v souladu s aktuálními poznatky o správné výživě..přizpůsobena nutričním potřebám české populace..“ Škoda, že to neplatí pro SK..

          • Autor: emmo4

            Vy pořád nechápete souvislosti. SPV si může přijmou co chce, stejně tak SZŠ. Ale neplatí to pro celou republiku, ani pro školní stravování, které se řídí platnou legislativou. Tam platí závazné zákony a vyhlášky, a ty se neřídí názory občanských sdružení nebo sdružení odborníků. Každý má svůj názor a jak by to vypadalo, kdyby se každá vedoucí jídelny řídila jen svým vlastním rozumem? Jsou tu daná pravidla a ty se musí dodržovat. Někdo to bez problémů dokáže, jiný pořád brblá a chce něco předělávat a měnit, protože si myslí, že to tak má být. Místo aby hledal cesty, které mu pomohou naplnit stávající pravidla.

          • Autor: Hana Krejčí

            To je myšlení z dob Rakouska-Uherska nebo totality a je tragédie pokud lidé s tímto způsobem uvažování zastávají kompetentní místa v demokratické společnosti. Pravidla mají sloužit lidem, aby se jim spolu lépe žilo, ne lidé pravidlům. Iniciativy jsou od toho, aby upozorňovaly na problémy, které vymáhání některých zastaralých pravidel přináší, a odborníci od toho, aby přicházeli s řešením. Z čeho jiného by měly vycházet vyhlášky týkající se odborných věcí (což výživa dětí nepochybně je) než z názorů odborníků? Říkám snad, že si má každá vedoucí ŠJ dělat co chce? Ne, volám jen a pouze po aktualizaci pravidel podle současných znalostí o správné výživě.

        • Autor: pjiricka

          Emmo, je sice pěkné, že dobrá vedoucí jídelny si umí poradit, ale co mám dělat, když zrovna v naší školce vedoucí jídelny dobrá není? Když dává dětem k svačině tatranky a schovává se přitom za spotřební koš? Já potřebuju bič (ve formě aktualizovaného spotřebního koše), který by tohleto zakázal! Školní stravování nemůže být postaveno na dobrovolnosti, jestli vedoucí chce vařit zdravě nebo ne. Co je pak platné, že se doma snažíme dceři vštípit zdravé stravování, když to potom školka sabotuje?

    • Autor: Hana Krejčí

      Ano, nejsem odborníkem přes technologie a výrobu, proto o tom článek nepojednává. Pokud se domníváte, že ano, může to být v důsledku toho leknutí a doporučuju si jej přečíst ještě jednou a v klidu.

  • Autor: Radkaa

    Spotřební koš
    Po přečtení článku by mě zajímalo, jak si autorka představuje nové složení spotřebního koše a jeho výpočet v praxi. U něčeho počítat dolní hranici, u dalšího pouze horní, vytvořit nové komodity.
    Také nějak nerozumím textu: aby v jídelnách nedocházelo k nevhodným úpravám zeleniny, která pak dětem nechutná, je potřeba vytvořit metodický pokyn. Co to je?
    Jak se píše v diskuzi – záleží na lidech a jejich postoji ke zdravému stravování. Někomu to jde už nyní, jinému nepomůže ani nový zákon nebo vyhláška.

    • Autor: Hana Krejčí

      „Nové složení“ spotřebního koše si představuji tak, že se zodpovědní lidé z řad odborníků zamyslí nad každou z deseti položek SK a s ohledem na 25letou zkušenost s jeho pozitivy a negativy vyhodnotí, zda je potřeba ji nadále regulovat (a jakým způsobem) a zda její gramáž odpovídá aktuálním výživovým dávkám. Aktualizovanou vyhlášku by měl doprovázet zevrubný doporučený postup (metodický pokyn), který bude obsahovat vše potřebné pro uvedení do praxe. Aby se vedoucí školních jídelen po těchto informacích nemuseli pracně pídit „po všech čertech“, ale měli je k dispozici uceleně, jasně a srozumitelně v jednotném materiálu.

      • Autor: emmo4

        Vidíte to hodně jednoduše. Někdo se zamyslí, něco škrtne, něco připíše, něco přepočítá. Jen tak od stolu, nebo jak si zrovna myslí, že by to mělo být.
        Tak opravdu spotřební koš nevznikl, a ani se nedá opravit. Všechny komodity byly přepočteny, společně dohromady, aby se vzájemně doplňovaly a splňovaly doporučené denní dávky. Na všem pracovalo dlouho dobu několik výzkumných ústavů, než se pustila do škol definitivní verze.
        Když se propočítal nový spotřební koš, zkušebně, na nové doporučené dávky DACH, zjistilo se, že množství bílkovin, které je v DAChu sepsáno, pokryjí jen například bílkoviny z mléka a mléčných výrobků. Už nic nezbylo na maso, ryby, luštěniny apod. Takže když škrtneme mléko a mléčné výrobky, jak byste si přála, pořád nám zbývá dost komodit s bílkovinami. Když zrušíme maso, budou děti dostávat jen rostlinné bílkoviny, které, jak jistě víte, jsou neplnohodnotné. A tak bychom mohli pokračovat dále.

        • Autor: Hana Krejčí

          Ano, žádná pravidla by se neměla určovat „jen tak od stolu, nebo jak si zrovna myslí, že by to mělo být“, ale měla by vycházet z platných doporučení. Věrohodnosti současné podoby spotřebního koše proto příliš nepřidává, že metodika jeho výpočtu nebyla nikde publikovaná…co ale víme určitě je, že vychází z dnes již zastaralých norem platných před rokem 1990. K tomu ostatnímu: tvrdím snad někde, že máme zrušit maso nebo obecně zdroje živočišných bílkovin jako takové?

      • Autor: emmo4

        A čím dětem doplníte vápník, který nutně potřebují pro správný vývoj zubů a kostí? Hlavně tu nevyjmenujte rostlinné zdroje typu máku. Jednak je nereálné zkonzumovat denně tolik této suroviny a pak je vědecky dokázáno, že se vápník z rostlinných zdrojů hůře vstřebává než z mléčných výrobků, využitelnost je mnohem nižší. Číslo v tabulkách ještě neznamená skutečnou dávku.
        Zrušíme mléko a mléčné výrobky z doporučení pro děti ve vývoji. Ono se na první pohled nic nestane, ale důsledky se dostaví třeba za 20 let, kdy už nebude cesta, jak toto napravit. Až se u dospělých objeví osteoporóza, bude pozdě litovat, že v dětství nepily mléko.

        • Autor: Hana Krejčí

          Výborným zdrojem vápníku může být například mléko a mléčné výrobky v rámci svačin, snídaní a večeří. Žádná studie ale nedoložila, že tyto komodity musí být také povinnou součástí obědů. Výživová doporučení pro školní stravování musí dávat smysl, jinak v praxi vedou k absurditám, které vidíme dnes a které uvádím v článku.

          • Autor: emmo4

            Ano, nikdo netvrdí, že mléko není vhodnější ke snídani nebo přesnídávce. Ale doporučená dávka vápníku, je dle vědeckých poznatků, poměrně vysoká, takže jeho příjem je rozdělen do všech denních jídel. Je samozřejmě lepší využít mléko i mléčné výrobky přímo na přípravu pokrmů, a myslím si, že cca 60 ml mléka nebo 20 g mléčných výrobků není problém využít do polévek, omáček a dalších jídel. Jednou týdně mléčný dezert nebo jogurt s ovocem také děti bez problémů snědí, záleží na celkové skladbě oběda. A mléko jako jedna z alternativ nápoje je přece také běžný stav, a vůbec se nemusí jednat o mléko slazené. Pokud jídelny mléko doslazují nebo ochucují, je to většinou na nátlak strávníků, protože jsou na to zvyklí, a vyžadují to. Bude asi chvíli trvat, než je naučíme pít mléko v přirozené podobě, ale vím, že se na tom pracuje, a většina jídelen s tím nemá problém. Takže mám jiné zkušenosti než vy a některé přispěvatelky v diskuzi. Mléko plníme, nejen na papíře, nevyléváme a neochucujeme.

          • Autor: Hana Krejčí

            Nejlépe využitelným zdrojem vápníku jsou mléko a mléčné výrobky?..fajn..pak je nutné je nacpat do SK a školáky, rodiče i odborníky je třeba přesvědčit, že mléko a mléčný výrobek k obědu je přece úplně normální. Vzhledem ke kolísavému obsahu živin v potravinách by možná bylo vůbec nejlepší podávat dětem amarouny a nejlépe trychtýřem rovnou do krku, abychom ty gramy měli pěkně pod kontrolou a děti v dospělosti netrpěly osteoporózou a jinými neduhy způsobenými tím, že s mléčnou šmakuládou k obědu hrály před jídelnou fotbal.

          • Autor: vevrka

            Jakkoliv souhlasím s nesmyslností spotřeby mléka po obědě v předepsaném množství, nesouhlasím s názory, že mléčné výrobky nejsou kvalitní, jak zde několikrát zaznělo. Doporučuji shlédnou Hoax.cz nebo Peklo na talíři-téma jogurty. Jsou tady vyvráceny zaručené fámy o škodlivosti jogurtů. Předpokládám, že žádná vedoucí ŠJ nepředkládá dětem „šmakuládu“.

          • Autor: Hana Krejčí

            V článku a myslím, že ani v diskuzi, nikdo netvrdí, že jsou jogurty škodlivé. Jogurty jsou velmi prospěšné, jen není nutné, aby byly součástí oběda – hodí se k jiným jídlům. Řada mléčných výrobků (včetně některých jogurtů) na našem trhu, ale nekvalitní jsou a občas je děti dostanou i v ŠJ (netvrdím, že všude). Jedná se o přeslazené nízkotučné nebo naopak tučné smetanové výrobky s barvivy, zahušťovadly a dalšími „vylepšovadly“, tedy typ výrobku, které pan Vaněk v Pekle na talíři obecně nazývá šmakuládou.

  • Autor: janah

    výživová doporučení
    Školní stravování má dispozici jako metodiku spotřební koš a staré receptury jídel nově
    upravené společností pro výživu. Jednotlivé jídelny samozřejmě nevaří pouze jídla z těchto receptur a shání a vymýšlí moderní.Každý má mnoho rad a kritizování školního stravování se objevuje pravidelně v médiích,když není zrovna o čem psát. Pracuji řadu let jako vedoucí školní jídelny a změnu bych uvítala. Ale pokud se změní spotřební koš musí být vytvořeny receptury, které budou odborně propočteny a budou již odpovídat modernímu trendu. Strávníci samozřejmě nejsou příliš nakloněni konzumaci zeleniny,ryb a luštěnin, proto se musí vycházet ze zdejších zvyklostí a postupně jídla zařazovat. Ministerstvo školství by mělo začít vydáním nových receptur pro školní stravování a potom teprve vydáním spotřebníhi koše abychom nedopadli jako s vyhláškou o dietním stravování. Stálo by asi za úvahu,kdyby to nejdříve konzultovali s někým z praxe.