Přeskočit na obsah

Cukr a bič. Čím tuto metodu nahradit?

Systém odměn a zaměstnaneckých výhod, nebo jakýkoli jiný systém motivace pracovníků založený na metodě cukr a bič ve školním stravování nefunguje. Čím ho nahradit, aby ve školním stravování pracovali dostatečně motivovaní lidé?

Autor: Ing. Pavel Ludvík

Jeden z často používaných způsobů, jak přimět zaměstnance k většímu výkonu, je metoda cukr a bič. Používá se nejen ve firmách a organizacích, ale také při výchově dětí, ve sportu nebo při výuce ve školách. Nechceš pracovat, neděláš to, co máš, tumáš bičem. Pracuješ dobře, odměníme tě sladkostí. Na tento nástroj jsme si většinou zvykli a zvykli jsme si také (nebo si nevšímáme), že nepřináší právě nejlepší výsledky.

Přimět kuchařky k větším výkonům, nebo k tomu, aby začaly vařit jinak, začíná být dnes problém. Některé z nich přestávají reagovat na veškeré pobídky, i na cukr, i na bič. Je tato metoda vůbec správná cesta? Lze ji něčím nahradit?

Cukr a bič příliš nefunguje

Možností, jak nabídnout cukr, není ve školním stravování moc. Snaha poskytnout odměnu narazí na odpor ředitele: Nemám na to peníze.

V mnoha firmách se poskytují benefity a zaměstnanecké výhody, ale ve školním stravování?

  • Týden dovolené navíc. – A kdo bude ve školním roce vařit?
  • Stravenky, poukázky, dárkové kupóny. – Neprojde u ředitele, škola na to není zařízena.
  • Služební auto. – K smíchu. V naší škole? A kam s ním jezdit?
  • Firemní školka. Služební mobil. Povýšení. – Každému, kdo školní stravování aspoň trochu zná, je ze samotného výčtu jasné, že tyto cukříky jsou nedostatkovým zbožím.

Ani mezi možnostmi, jak použít bič, není na výběr:

  • Přijdeš o prémie. – Vždyť žádné nemám. Stovku osobního mi sebrali před 3 lety.
  • Snížíme ti plat. – Nemůžete, je dán tabulkami.
  • Propustíme tě. – Můžete to zkusit, jsem zvědava, kde najdete náhradu.

Zvláště poslední výhrůžka hrozí, že se obrátí i proti vedoucí jídelny. Kuchařek začíná být nedostatek a zvláště na malých vesnicích dobře vědí, co to znamená, když jediná kuchařka nepřijde do práce.

Metoda cukru a biče se tedy pro motivování kuchařek moc nehodí. Má své příznivce i odpůrce, mnoho odborníků ji považuje za překonanou, málo motivující, vhodnou do jednodušších situací, než kterými v současné společnosti denně procházíme. Důvodem, proč ji nepoužívat, je také to, že vedoucí jídelny pro ni nemá vhodné nástroje.

K motivaci vedou i jiné cesty

Jsou však i jiné cesty, jak motivovat pracovníky. Často vycházejí z vnitřní podstaty lidí, pracovník prostě cítí, že jeho práce je ta pravá, že je v souladu s jeho životním přesvědčením. Takový motiv je velmi účinný. Táhnout člověka vpřed může soulad práce s jeho životním přesvědčením, žebříček hodnot zaměstnavatele, zajímavost práce, možnost brzy se vrátit domů a věnovat se rodině, atmosféra v pracovním týmu, ocenění významu jeho práce apod.

Je zřejmé, že to vnitřní puzení musí mít pracovník částečně v sobě a částečně k němu musí přispět vedoucí jídelny, někdy ve spolupráci s vedením školy.

Za účinnou se považuje i motivace vlastním příkladem: nejen vlastní prací, ale také pracovními a životními postoji, přemýšlením z hlediska budoucnosti své, pracovního týmu nebo strávníků, rozvíjením vztahů mezi lidmi a rodinami apod. I tak může vedoucí jídelny působit na své podřízené.

Příklady z praxe

Kuchařka z jedné slovenské jídelny vyprávěla: „Pracovala jsem u velké gastronomické společnosti, která provozovala více jídelen. Všudypřítomný stres, nereálné požadavky na výkon, neustálé přesčasy, nedalo se zastavit, s jídlem si trochu pohrát, rychle do várnic a další…“ Když nastoupila do školní jídelny, oceňovala, že se může zastavit, vymyslet občas něco nového, nejen recepturu, ale i způsob servírování apod.

Ve školním stravování nepracuje mnoho mužů. Ti, kteří v něm působí, se tam často dostali z náročných pozic v restauracích a hotelech, kde bylo pravidlem střídání krátkých a dlouhých směn, někdy i dlouho do noci. Přešli do školního stravování, protože tam pracovní doba končí brzy odpoledne a mají tak dostatek času, aby se mohli věnovat svým dětem. Cítí, že rodina jim za to stojí.

Když se kuchařek stěžujících si na neuvěřitelně nízké platy zeptáte, co je tedy ve školní jídelně drží, někdy odpoví: „Máme tady výbornou partu. Víte, kolik se tady nasmějeme? A ty akce co děláme! Když se přestrojíme za čerty a Mikuláše a servírujeme dětem mikulášské menu, když vidíme jejich reakce, to se nedá popsat.“ Úlohou vedoucí jídelny je takovou partu budovat a je dobré, že v mnoha jídelnách se to také děje.

S blížícím se koncem každého školního roku jsou z jídelen slyšet stesky na přibývající únavu. Přesto se však o letních prázdninách některé kuchařky vydají vařit na letní tábory: improvizované podmínky, vedra, zápřah od rána do večera. Zeptejte se, co je k tomu táhne. Jsou to jen peníze nebo v tom je něco jiného?

Vedoucí jedné školní jídelny byla hodnotově jasně orientována na děti. Jejich zdravý vývoj, psychický i fyzický, zdravé stravování, pohoda v jídelně – to vše bylo smyslem jejího života. To ji nejen naplňovalo, pomáhalo přenést přes všechny problémy a nepříjemnosti v práci. Rovněž to sloužilo jako vzor podřízeným a motivovalo je to.

Vnitřní motivaci nelze použít jako šablonu

Potíž je, že na každého pracovníka platí něco jiného. Jeden nemá rád přesčasy a hlavně chce z práce brzy domů, druhý je rád, když se o něm mluví, když je oceňován, třetímu dává nové síly dobrá atmosféra v práci. Jak najít to správné, čím pracovníka motivovat, to je velkým a nelehkým úkolem vedoucí jídelny. Všechny způsoby motivace však mají jednu nevýhodu. Psychologové se shodují v tom, že jsou lidé, kteří se motivovat nedají vůbec. Přejme školním jídelnám, aby v nich takoví nepracovali.

Na závěr malý test

Test není jen pro kuchařky nebo vedoucí školních jídelen, může se ho zúčastnit každý, i když pracuje na úřadě, ve zdravotnictví, ve firmách. Odpovězte si na dvě otázky:

  • Co vás ve vašem zaměstnání motivuje k práci?
  • Co byste ve vašem zaměstnání ocenili navíc?

Budeme rádi, když své odpovědi vepíšete i do diskuse pod tímto článkem.

Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz

Autor: Ing. Pavel Ludvík

Diskuze

Pro přidání komentáře se nejprve přihlaste.

Přihlásit se
  • Autor: maticni

    Cukr a bič – motivace zaměstnanců
    Každý rok v červnu provádíme pohovory se zaměstnanci, zhodnocení jejich práce. V rámci pohovoru sepíšeme se zaměstnanci dotazník, vyhodnotíme s hlavní kuchařku jejich pracovní výkony, motivaci, osobnostní profil. Celé hodnotící období si já jakožto ředitelka zařízení školního stravování dělám poznámky, co chutnalo, kdo to vařil, kdo ze strávníků pochválil a co se nepovedlo. I tyto informace jsou součástí hodnocení. Zaměstnanec může vyjádřit i svůj názor, co se mu líbí a co nelíbí, co by chtěl změnit. Ukončením pohovoru je informace o výši odměny za první pololetí kalendářního roku.

  • Autor: Zdenouš

    cukr a bič
    Mě práce ve školní jídelně baví,ráda zařazuji nové recepty,netradiční suroviny.Jsem ráda,že se nemusíme držet jenom norem které někdo vydal,ale mohu si vytvořit i normy podle toho,jak to vyhovuje mojí jídelně.O finanční motivaci to u mě není,ta by měla být vyšší.Jenom bych ještě ráda reagovala na předešlý příspěvek.U nás rozděluje odměny ředitel,který do jídelny přijde pouze na oběd.Žádné zdůvodnění kolik a za co není, proč by taky mělo být.Nejsme samostaný subjekt.Tak hezký den.