Školní jídelna jako nebe na zemi

Přinášíme vám rozhovor s učitelkou Barborou Hodkovou, který jistě zahřeje na duši. Paní učitelka učí češtinu a angličtinu na základní škole a její zájem o školní stravování dětí je opravdu nebývalý. Přečtěte si její neotřelé názory a určitě v nich najdete inspiraci k navázání spolupráce s učiteli. Posuďte sami.

Naše školní jídelna je skutečné nebe na zemi

Jak vám chutná ve vaší školní jídelně? Co vám v ní vyhovuje a nevyhovuje?

Moc! V porovnání s různými jídelnami, se kterými jsem během života přišla do styku, je ta naše skutečné nebe na zemi. Už jen to, že máme na výběr ze dvou jídel, není všude standardem. Vzhledem k tomu, že mám i trochu specifické nároky na stravování, kladně hodnotím, že si téměř vždy vyberu jídlo, které mi bude vyhovovat. Velmi cením také častou nabídku ovoce a zeleniny a zeleninových salátů. Na některé dny se na oběd dokonce vyloženě těším!
Toho, co mi nevyhovuje, je naprosté minimum. Občas se stane, že přijdu-li na oběd až kolem druhé hodiny, protože dříve to kvůli rozvrhu nestihnu, nezbyde na mě už oběd v avizované podobě, protože například dojde původní příloha. Nejsem také velký zastánce vařených brambor, které máme z pochopitelných důvodů často, ale to je spíš už otázka osobních preferencí. S naší jídelnou jsem celkově velmi spokojená.

Máte možnost si jako učitelé jídlo dochutit (slánka na stole učitelů), nebo vám chuť a slanost pokrmů vyhovuje? Jak je to u vašich kolegů?

Ano, jídlo si dochutit můžeme, sůl a pepř jsou na učitelských stolech standardně, objevují se ale i různé dressingy či omáčky. Osobně dochucovat většinou spíš nepotřebuji, ale řada kolegů dochucuje.

Pravidla pro sestavování jídelníčků, koncept školního stravování

Znáte pravidla, která platí pro sestavování jídelníčků ve školní jídelně? Znají je vaši kolegové?

Kdo se zajímá, zná je. Mě například zajímalo právě to, proč máme tak často brambory, tedy to již vím. Vedení naší školní jídelny je více než otevřené odpovědím na naše otázky a myslím, že se všemi pravidly, která sestavování školního jídelníčku svazují, dělá naše paní vedoucí skutečné zázraky.

Řekla jste „Kdo se zajímá, zná je.“ Musíte po těch pravidlech sami pátrat, nebo vedoucí vaší jídelny sama vyvíjí iniciativu, aby vás s nimi seznámila?

Neřekla bych, že musíme pátrat, ale volně dostupné informace také nemáme. Myslím, že jde spíš o to, že všichni víme, že se k informacím naprosto bez problému dostaneme, a proto nás nijak netíží, že je nemáme vyloženě na očích. Proto jsem hovořila právě o osobním zájmu.

Myslíte si, že koncept školního stravování vyhovuje současné době?

Pokud jde konkrétně o naši jídelnu, tak určitě. Jídelníček je obrovsky pestrý a rozhodně není jednotvárný. Máme jak tradiční českou kuchyni, tak zdravé, ale přitom velmi chutné pokrmy, objevují se jídla z mezinárodní kuchyně a často přijde nějaká zajímavá novinka. Tak to ale vnímám já z pohledu dospělého – je otázka, kolik dětí to vnímá stejně.

Stravování dnešních dětí pohledem paní učitelky

Jak hodnotíte to, jak se dnešní děti a teenageři stravují?

S novými trendy ve stravování se situace odráží i na dětech. Je znát, jaké zvyky ve stravování jsou v každé rodině. Jsou teenageři, kteří si s chutí k obědu dají pohanku se zeleninou a s tofu, ale odmítnou svíčkovou – a stejně tak to funguje i naopak. Podobně je to také u svačin. Někteří žáci mají velmi pestré svačiny, někdo si denně přinese balíček chipsů, což na denní bázi určitě dobře není, nicméně není v moci školy toto ovlivnit. Pokud jde o příležitostné mlsání, nehodnotím to nijak záporně, děláme to přece všichni. 

Neznepokojuje vás fakt, že mnoho dětí odmítá dříve zcela běžná jídla?

Určitě ne. Svět se mění a my s ním, proto je naprosto běžné, že máme jiné možnosti i ve stravování a s tím se rozšiřuje spektrum našich chutí a preferencí. Sama mnoho „tradičních” jídel úplně nevyhledávám a nevidím na tom nic špatného. Obecně zastávám ten názor, že pokud je strava vyvážená a stravovací návyky nejdou do extrémů, je to volbou každého z nás. Samozřejmě ale dětem ve vývinu by asi úplně volná ruka být ponechávána neměla, jistě to chce malinko řídit. Pokud se ale dítě kvalitně nají něčeho méně obvyklého, je to podle mě lepší, než ho nutit za každou cenu sníst svíčkovou, kterou nechce, jen proto, že je tradiční.

Komunikace s dětmi o stravování ve školní jídelně

Hovoříte s vašimi žáky o školních obědech? O tom, co bude v poledne v jídelně?

Ano, velmi často. Bavíme se o tom, co jim na jídelně vyhovuje a nevyhovuje, co jim chutnalo a nechutnalo. Právě i proto vím, že to, co chutná mně, nechutná dost často žákům, protože na podobná jídla zkrátka nejsou zvyklí z domova, případně je jídlo, na které zvyklí jsou, připraveno nebo dochuceno jinak, než jim vyhovuje. Na oběd do školní jídelny ale pořád chodí většina žáků. Zpestřením pro děti je třeba i to, že jednou za čas každá třída volí jídlo na přání, takže mají i možnost do tvorby jídelníčku do určité míry zasáhnout.

Motivujete je nějak k objednání a snězení obědů, zejména když jsou to nepopulární ryby nebo luštěniny?

Ne všechny ryby jsou nepopulární – například losos je velice o oblíbený! Nicméně sama si dobře pamatuji na své stravovací návyky z doby svého dětství a upřímně mohu říct, že některá jídla by mě nedonutil sníst nikdo i s tou nejpřesvědčivější motivací. Mnohem více se spíš s dětmi bavím o tom, co obecně jim v jídelně vadí, co a proč jim nechutná. Myslím, že to, že dětem všeobecně nechutná čočka nebo hrachovvá kaše, není nic nového ani neobvyklého, do některých chutí a jídel se často musí dospět.

Stalo se vám někdy, že dítě řeklo „to nejím“ nebo „fuj, to je hnusné“? Co jste mu odpověděla?

Samozřejmě. Pokud dítě něco nejí, není debata nijak zvlášť efektivní, prostě to tak je. Pokud jsem ale někdy měla pocit, že nejde o ojedinělý případ, ale dítě takto reaguje často a na většinu jídel, začala jsem si více všímat, kde je problém. Zejména u dospívajících dívek to někdy může být znakem touhy po hubnutí, které ne vždy končí dobře, a pak bylo na místě se do situace trochu vložit. Tyto případy ale nejsou tak časté. Pokud jde o to, že je jídlo „hnusné” a „fuj”, zajímá mě, jestli jde o osobní preferenci nebo jestli se něco skutečně plošně nepovedlo. A opět platí, že jde-li jen o jednorázovou nechuť, je vše myslím v pořádku.

Spolupracujete nějakou formou se školní jídelnou? Když chystá nějakou zajímavou akci, dokážete přizpůsobit výuku tématu? 

Učím češtinu a angličtinu. Hlavně v cizím jazyce je téma jídla hodně oblíbené a probíráme-li ho, otázky typu „jaké je tvé oblíbené jídlo v jídelně?” či „Co ti nechutná a proč?” jsou vyloženě nasnadě. Hodně se toho vždy dozvím o tom, jaký vztah k jídlu děti mají. Ve spojení s konceptem „jídlo na přání” s dětmi během třídnických hodin diskutujeme o tom, proč si vybírají právě toto jídlo. A vzhledem k tomu, že ve volném čase cestuji a různé národní kuchyně jsou mou velkou zálibou, snažím se dětem nové chutě přiblížit a obzory ve stravování rozšířit alespoň zprostředkovaně, i když to není vždycky přímo součástí výuky.

Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz