Pro správné fungování tohoto webu využíváme soubory cookies. Budete-li pokračovat v jeho prohlížení, souhlasíte s používáním souborů cookies.Pokračovat Více informací    
Jídelny.cz
Informační portál hromadného stravování

Jak na dětskou nimravku

4.1.2021 420 0 Radana Večeřová
Nešťourej se v tom a jez! Možná vás tato věta také občas napadne při pohledu na strávníky rýpající se ve vámi uvařeném jídle. Nezoufejte a přečtěte si náš článek. Dozvíte se několik zajímavých a hravých nápadů, jak zaujmout děti, které nechtějí jíst. Sepsala je pro vás školní psycholožka a zároveň maminka dvou dětí.

Aktualizováno k 11. 1. 2021.

"Nešťourej se v tom a jez!". To je věta, kterou snad každý dospělák alespoň jednou vypustil z pusy. Z pozice rodiče bez zaváhání, v roli učitele v diplomatičtější podobě a paní kuchařky ji mají často nešťastně vepsanou v tiché tváři při sledování dětí ve školní jídelně. Všechny zmiňované spojuje jedno. Frustrace z neúcty. Z toho, jak málo si druhý váží jídla a práce s ním vynaložené. Co s tím?

1. Jedlíkovo pravidlo

Paní učitelky bývají často pod velkým tlakem. V popisu práce mají vést děti ke správnému stolování, úctě k vytvořenému pokrmu, dojídání. Vědí, že nemají nutit do jídla, ale současně mají zajistit, aby dítě odcházelo ze školky najedené a spokojené. Mají být důsledné a současně empatické. Každá rada drahá. Možná však máte samy dětskou vzpomínku na své nedojedené jídlo a na to, co vám v dané chvíli od druhého pomohlo, a co naopak vůbec ne, takže už odpověď vlastně znáte.

Mě osobně je například velmi sympatické tzv. „jedlíkovo pravidlo“, se kterým onehdá přišel můj syn ze školky. Seznámil se s ním na obrázku, mezi ostatními pravidly třídy „zdravím při příchodu“, „poprosím, když něco chci“, „umím poděkovat, když mi druhý pomůže“, „uklízím si po sobě hračky“ atp. Přijal ho stejně automaticky, jako ostatní zmiňované. Jednak proto, že je stručné a jasné a visí mezi ostatními obrázkovými návody třídy a také proto, že je v něm oboustranný respekt. Neodsuzuj předem neznámé, třeba ti dokonce zachutná, a pokud ne, beru, můžeš odložit lžičku. Pouze při oboustranném respektu lze totiž časem docílit změknutí zatvrzelosti.

2. Hlad je nejlepší kuchař

Chvíle, kdy začíná mít dítě hlad, je ideální k vytvoření lásky k zelenině a ovoci. Zelenina se často dětem nabízí jen" jako ozdoba na talíři s hlavním jídlem. Paní kuchařky jsou pak často nešťastné, když pracně nakrájenou a naservírovanou zeleninu vyhazují. A věřím, že pak i ztrácí chuť se s něčím podobným příště chystat. Když se však dítěti nabídne daná zelenina s předstihem v době čekání na oběd, existuje větší šance, že po ní dítě lačně sáhne, i když by ji jindy nechalo na talíři. Děti v současné době nejspíš nebudou moci „zobat“ z jednoho talířku na stolku, ale dá se jim přichystat třeba „hrníčkové překvapení“ pod jejich vlastní hrníček na stolečku. Třeba kousek ovoce či zeleniny, která by jinak zdobila talíř s bramborovou kaší. Tohle překvapení by se dětem mohlo líbit. 

3. Místo koleček špalíčky

Když byl můj starší syn ve školkovém věku a Mikuláš se ho zeptal, co rád snídá, tak prý zeleninku a mrkev. Co vám budu povídat. Až mi bylo líto, že jsme tam v té předsíni neměli žádné publikum. V knize hříchů byl totiž uvedený v kolonce snídaně: rohlík s nutellou. Abych to uvedla na pravou míru, doma mé dítě tláská po ránu rohlík s nutellou a ve školce ho na stolečku čeká sklenička s hranolky okurky a mrkve. Normálně by se na zelená a oranžová kolečka po ránu moc netvářil, ale takto, v „hranolkové“ podobě, jsou pro něj opravdu pochoutkou! No uznejte, není tento nápad paní kuchařek úžasný?

4. Když jí i oči

Pracuji ve škole a pokaždé, když přijdu do jídelny a beru si některý z barevných tácků, mimoděk se usmívám. Ten, kdo to tu vybavoval, odvedl dobrou práci. Investovat do barev. Když jsem byla malá, milovala jsem ve školce dobu oběda. Těšila jsem se, zda na mě vyjde talíř s růžovým okrajem. Občas jsem před sebe pustila i pár dětí. To nadšení, když na mě růžový talíř vyšel, si pamatuji dodnes. Nudlová polívka byla rázem mimořádně výborná! Ve škole jsem pak zase měla ráda, když jsem si mohla vybrat holčičí" tácek. Z modrého či zeleného mi jídlo zkrátka tolik nechutnalo! Je fajn, když aspekt barev pověření lidé berou v potaz, protože má na prožívání vliv. Nemluvě o možnosti, když by se našel ve školním zařízení i čas nebo finance na to, aby si děti mohly tácky či talíře samy vyzdobit. Z barevného, a navíc vlastního tácku, to je vám panečku hrachová kaše, jako od Budulínka!

5. Zapojte děti do vaření

Co si sám uvařím, chutná mi tak nějak víc. Součástí většiny pokrokových školek a škol jsou tak například zahrádky, kde mají děti možnost pěstovat bylinky nebo zeleninu s ovocem. Mají možnost nejen sklízet, ale hlavně zažít starost či neúspěch a váží si pak víc výsledku, který jim je položen na talíř. Podílení se na pěstování je zároveň skvělou cestou k tomu, aby dítě danou potravinu znalo. Vidělo proces. A že vše nejde hned. Mimo zahradu je pak skvělé zařazovat do aktivit s dětmi samotné vaření či pečení, co vybavení daného místa dovolí. Dítě, které si samo zkusí uhníst těsto na chleba, musí počkat, až vykyne, čekat, než se upeče a vydržet, než zchladne…takové dítě pak sní s chutí i do té doby odmítanou kůrku!

6. Popusťte uzdu hravosti

Málokteré dítě docení misku ovocného salátu. Práci, kterou paní kuchařka musela vynaložit. Dětem však stačí stejné množství surovin naservírovat v pozměněné podobě než v misce a po jídle se zapráší! Kreativitě se meze nekladou, překážkou může být pouze množství strávníků v daném zařízení. Mateřské školy jsou ve výhodě a na školách, kde mají například na praxi studenty gastronomie, by se možná cesta také našla.

7. Piju, piješ, pijeme

Pocit žízně bývá méně intenzivní, než pocit hladu a většinou přes den sáhneme po sklenici, až když tělo hlásí zoufalý nedostatek tekutin. Dobrým tipem pro paní učitelky i kuchařky je nastavit si upozornění do mobilu a mít tak pod kontrolou přísun vody nejen u dětí, ale i u sebe. Děti, které jsou však zvyklé na sladké šťávy, akceptují obyčejnou vodu s menším nadšením, ale získat si je můžeme. U nás na škole například zmizely dva ze starých kovových barelů a místo nich se objevil barel nový, průhledný, v sympatickém designu s přitažlivým retro kohoutkem, ze kterého si můžou děti pití samy čepovat. Že se u něj stojí fronta na obyčejnou vodu, nemusím dodávat. Ve školce si pak dokážu představit zatraktivnění takového barelu na zahradě přidáním bylinek, které si děti samy vypěstovaly. Obyčejná voda se tak pro mrňousky stane rázem přitažlivější.

8. Ochutnávky s recepty

V rámci akce Týden zdraví mají rodiče z naší školy možnost ochutnat nezvyklé pokrmy od našich kuchařek. Návštěvníci dostávají pouze symbolické porce, ochutnat tak zvládnou opravdu z bohaté nabídky. Dítě je v takovou chvíli většinou naladěno na stejně zvědavou náladu, jako rodič. V jeho bezpečné blízkosti, a navíc pouze s nabídkou možnosti ochutnat, je spousta dětí svolnější lžičku neznámého pokrmu vložit do úst. Den se tak pokaždé setkává s velkým ohlasem. Pro mnoho rodičů je navíc bulgur, cizrna či pohanka stále potravina, po které běžně nesáhnou a jsou vděčni, že mají možnost ochutnat jejich úpravu. Velmi cenné také může být, pokud jsou paní kuchařky svolné prozradit recept a třeba na malých lístcích ho rodičům k daným pokrmům přichystají.

9. Méně je více

Možná znáte kouzelnou dětskou knížku Paní Láryfáry od Betty McDonaldové. Hlavní hrdinka, paní Láryfáry, v ní učí rodiče, jak na nejrůznější zákeřné dětské choroby" typu čurbesajda", lakomice", nahluchlice" či ještěchvilkýna". Paním kuchařkám a učitelkám by se určitě líbila kapitola Léčení nimravky". Pointou příběhu o chlapci, který nedojídal, bylo, zmenšovat mu postupně porce tak, až sám připustí, že má vlastně chuť na cokoli. Sama jsem jednou takto „nimravku“ s rodiči a paní učitelkou u dítěte u nás ve škole opravdu „léčila“. Ono totiž vyšlo najevo, že naše druhačka téměř nic nejí proto, že po příchodu domů, kde jí hlídá babička, má naloženo na talíř jen to, co miluje. Prvním krokem je tak vzájemná spolupráce s rodiči a při oboustranné podpoře jsou výsledky rychlé a efektivní. A nebojte se, žádné dítě ještě nezemřelo hlady s talířem zdravého jídla před sebou! Nimravce i nimravkům zdar!

Mgr. Radana Večeřová – školní psycholožka

Tisk E-mail Sdílet Hodnocení článku: 
Diskuse k článku:
Nikdo zatím článek nekomentoval. Buďte první!
Pozvánky a novinky do Vašeho e-mailu
Jídelny.cz, s.r.o.  |  Farského 638/14  |  326 00 Plzeň - Východní předměstí  |  Česká republika
Telefon: +420 731 331 095  |  E-mail: info@jidelny.cz  |  Facebook
Zobrazit plnou verzi