Když v únoru vyšlo najevo, že platy nepedagogických zaměstnanců škol se na rozdíl od učitelů nebudou zvyšovat, ozvala se v diskusi jedna vedoucí školní jídelny: „Za platy nepedagogických pracovníků se bohužel nepostaví ani odbory. Je nás málo slyšet.“ Podobně by se dalo stěžovat, proč se více neozývají profesní sdružení pro kuchařky, nebo i samotné vedoucí školních jídelen. Vyjednávat by určitě bylo o čem: nejen lepší platy, ale i slušnější pracovní podmínky, jasnější výklady právních ustanovení apod.
Každá organizace zastupující zájmy určité profesní skupiny dělá to, na co stačí, a podle toho, kolik má členů nebo podporovatelů, jaký má rozpočet. Jestliže chcete vyjednávat na ministerstvu, musíte ho k tomu nejprve donutit, a to se dělá těžko, když zastupujete pouhé desítky lidí. A jestliže vás ministerstvo pozve do Prahy na schůzku, musíte na to mít čas a peníze na cestu. Takových jednání je obvykle třeba víc, a když jste normálně zaměstnáni, budete to stíhat těžko.
V naší zemi je členem odborů kolem 500 tisíc pracovníků, ale jsou roztříštěni v několika odborových svazech. Jestliže uvážíme, že v zaměstnaneckém poměru je několik milionů lidí, není počet odborářů nijak velký. Ale jejich roční členský příspěvek činí pár tisíc korun, do rozpočtu odborů tak ročně přitečou stovky milionů korun, což dovoluje lehce zaplatit skupinu zdatných právníků a zaměstnanců na trvalý pracovní poměr, kteří budou lobbovat za jejich zájmy.
Pracovníků školních jídelen je několik desítek tisíc, ale jen malé procento z nich je členem odborového svazu školství. Jejich zástupci v odborech mají své funkce neplacené, vykonávají je po práci a jejich hlas je tedy slyšet jen velmi slabě.
Odbory se zaměřují na pracovní a platové podmínky svých členů. Školní jídelny by ale potřebovaly zlepšit podmínky také v oblasti financování, hygieny, vzdělávání apod. Tyto oblasti jsou doménou profesních sdružení a ta v ČR existují pro školní jídelny hned tři. Mají ale obvykle desítky, max. stovky členů, členský příspěvek je maličký a jejich roční rozpočet je odhadem několik desítek tisíc korun. Z toho zaplatí tak provoz webových stránek a dají nepatrnou odměnu jejich předsedovi, za vyřizování administrativy. Jedním z těchto profesních sdružení je ASPOS. Jeho členský příspěvek činí 300 Kč ročně pro fyzické osoby, 500 Kč pro právnické osoby a členů má pár desítek. Určitě si dokážete vypočítat jeho rozpočet a z toho vyplývající možnosti.
Poslední měsíce je hodně slyšet o dětských skupinách. Ustavily si Asociaci provozovatelů dětských skupin (APDS), která si na Ministerstvu práce a sociálních věcí vymohla poskytování státního příspěvku na provoz dětských skupin. APDS čile s ministerstvem komunikuje, to ji zjevně považuje za partnera a je ochotno s ní jednat. Podobnou pozici si APDS vybudovala i u dalších státních institucí a díky těmto kontaktům a informacím může svým členům hodně nabídnout. Svým členům poskytuje informační servis, zajišťuje školení, nabízí pomoc se zpracováním dokumentů potřebných pro provoz dětské skupiny a interní směrnice – často ovšem jako placenou službu. Sleduje také vývoj legislativy: když na podzim 2021 začalo platit, že dětské skupiny mohou žádat o státní příspěvek za předpokladu plnění výživových norem, asociace projevila velké úsilí, aby své členy s principy spotřebního koše seznámila.
Jestliže se ptáte, proč tam komunikace s ministerstvem funguje, tak je dobré vědět, že v APDS je organizována přibližně čtvrtina dětských skupin v ČR a platí poplatek více než jeden tisíc Kč ročně. Úhrnem má asociace rozpočet několik set tisíc korun a z této částky určitě dokáže zaplatit pracovníka na částečný úvazek, který vše uvedené dokáže zajistit.
V roce 2021 se do vyhlášky o školním stravování dostaly lesní školky. Jsou sdruženy v Asociaci lesních mateřských škol (ALMŠ). Je jich sice jen kolem 150, ale platí roční příspěvek 6-13 tisíc. Asociace tak dohromady pracuje s rozpočtem 1-2 miliony korun a to jí určitě dovoluje zaměstnat pracovníka, který bude reprezentovat její zájmy. Ve výsledku prosadila lesní školky do školského zákona a vyhlášky o školním stravování, vyjednala zmírnění hygienických předpisů při přípravě stravy, sleduje vývoj dalších zákonů, které mohou mít na lesní mateřské školy vliv, a dokáže na ně reagovat, poskytuje svým členům informační servis, konzultace (často ovšem za úhradu), vytvořila standardy kvality.
Dětské skupiny a lesní mateřské školy existují v porovnání se školními jídelnami jen krátce. Je v nich proto velká vůle jejich členů po změně a po získání rozumných podmínek pro svou práci, rovněž jejich zanícení je nesmírné. Školní jídelny existují už desítky let a ta vůle něco změnit je podstatně menší. A to se pak projevuje.
Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz
