Učitel, nebo vedoucí školní jídelny? Obojí.

Vystudoval jste pedagogiku, působíte jako učitel a současně vedete jídelnu ve vaší škole v Mníšku pod Brdy. Jak jste se dostal k vedení ŠJ?

Když jsem se kdysi jako rodič budoucí prvňačky začal více zajímat o chod této školy, jedna z věcí, která mě tak trochu zarazila, byla ta, že jídelna byla samostatnou příspěvkovou organizací města, a to i přesto, že se nachází v budově školy a nezajišťuje stravování pro žádnou jinou organizaci (MŠ, domov pro seniory…). Když jsem pak před sedmi lety sem nastoupil jako učitel, pokračoval jsem v určitém tlaku na některé tehdejší zastupitele a zároveň na vedení, aby se jídelna stala součástí školy. Hlavně z toho důvodu, že se domnívám, že školní jídelna patří do výchovně-vzdělávacího procesu, který se má realizovat v rámci školy a školní docházky.
No a když pak zřizovatel rozhodl, že školní jídelnu začlení do struktury ZŠ, přišla za mnou paní ředitelka a navrhla mi navýšení mého úvazku, když už jsem o to tak „usiloval“, a jeho rozdělení na část pedagogickou a část jako vedoucí jídelny.

Co jste v té době učil?

Vystudoval jsem učitelství pro 1. stupeň. Postupně jsem učil jako zástup za mateřskou, pracoval jsem v kulturní a reklamní agentuře, také ve firmě, kde jsme vymýšleli a vyráběli pomůcky do škol, dělal jsem ředitele soukromé školy, kterou zakládala má kamarádka, zástupce ředitelky ZŠ v jedné menší škole a do Mníšku jsem přišel učit od 1. třídy.

Jak dlouho jste se o nabídce paní ředitelky rozhodoval?

Měl jsem na to asi měsíc. Ale rozhodnutí mi určitě trvalo kratší dobu. Lákalo mě to, že bych mohl začít více propojovat výchovu a vzdělávání ve škole s chodem jídelny. Paní ředitelka mi k tomu nabídla i podmínky – úprava učitelského úvazku, jeden den v týdnu bez přímé pedagogické práce, možnost vybrat si moji zástupkyni atd.

Věděl jste, co obsahuje profese vedoucího ŠJ?

Co je náplní vedoucího ŠJ jsem teoreticky věděl. Prakticky jsem byl hozený do vody, navíc k začátku účetního období, tedy od ledna. Pomohlo mi několik seminářů a kurzů, kde jsem se potkal s mnoha vedoucími ŠJ.

Nedávaly vám pocítit, že jste muž, učitel, bez odborné kvalifikace?

Nikdy jsem se nesetkal s nějakou zjevnou nadřazeností. Spíš se podobná „nedůvěra“ objevovala v týmu naší jídelny. Myslím, že v takovém případě nesmí člověk působit jako „mistr světa“, který všemu rozumí a všude byl, nebo že je něco víc, protože má vysokou. Naučil jsem se už dříve, že v pokoře a uznání (jakékoliv) práce druhých je největší šance se naučit novým věcem.

Jak jste hledal a vybíral svou zástupkyni, když jste byl v oboru v podstatě bez kontaktů?

Úplně první kolegyni Lenku jsme našli na inzerát. Bylo to děvče, které absolvovalo hotelovku a okusilo místo provozní v soukromém sektoru. Po roce nám ji však láska odnesla na Vysočinu. Současná provozní Zdeňka je z praxe. Prošla si pozicemi od pomocné síly přes kuchařku a zástupkyni vedoucího v jiné školní jídelně. Také se ozvala na inzerát. A je skvělá. Navíc máme výborný tým kuchařek v čele s hlavní kuchařkou Renátou.

Jaký úvazek máte jako vedoucí jídelny a jak velká vaše jídelna je?

Můj úvazek vedoucího ŠJ je 0,85, učitele pak 0,75. Takže už jsem tak trochu „inventářem“, neboť ve škole trávím čas „od šesti do šesti“. Naše jídelna má v současnosti varnou kapacitu 1050 jídel. Registrujeme asi 900 žáků a kolem 100 zaměstnanců školy. Když jsem jídelnu přebíral, vařili jsme i pro dvě mateřské školy, jednu speciální školu a asi pro 50 cizích strávníků. Ale protože škole během 4 let narostl počet žáků z cca 600 na 960, tak jsme ty ostatní museli zrušit.

Jak máte s vaší zástupkyní rozděleny práce?

Kolegyně má na starost vlastní provoz, tedy tvorbu jídelníčku (spolu s hlavní kuchařkou a kuchařkou připravující dietu – bezlepkovou) a s tím spojené skladové hospodaření včetně nákupu surovin.
Na mně je potom práce se strávníky, platby stravného, pokladna, správa účtu a řízení týmu. Ale snažíme se vše konzultovat a rozhodovat společně. Také mám na starosti komunikaci s vedením školy, učiteli a zřizovatelem, začleňování problematiky stravování do vzdělávání – např. programy Skutečně zdravé školy, tvorbu rozvrhů s ohledem na postupné nástupy žáků na obědy, spolupráci s žákovským parlamentem, řešení zásadnějších oprav zařízení… A také vedení školy zodpovídám za kompletní chod jídelny (veřejnosprávní kontroly, inspekce, inventarizace…).

Můžete uvést konkrétní způsoby, jak začleňujete stravování do výuky ve škole?

Uvedl bych třeba spolupráci se školním parlamentem. Ten náš má i stravovací sekci, v níž je 5-6 dětí a s nimi se společně zabýváme některými problémy stravování. Např. vážení zbytků – děti si prakticky vyzkouší, kolik toho vlastně vracejí, a tak se dostávají k číslům, která jsou pro ně hmatatelná, víc než informace typu „ve školní jídelně se plýtvá jídlem.“
Vybíráme si některé zásady z programů Skutečně zdravé školy i Zdravé školní jídelny a snažíme se je uplatňovat ve vzdělávání. Často to musí jít ve spolupráci s učiteli předmětů Výchova ke zdraví a Výchova k občanství. Jde např. o stolování, chování v jídelně, to se do těch předmětů prolíná. Mám pocit, že prosadit takové myšlenky v předmětových komisích mám jako učitel snazší.

Ale má vaše snaha nějaké výsledky?

No, ne vše, co učitelé říkají, se setkává s pochopením dětí. Ale je to nedílnou součástí výchovy a učitel to musí zkusit.

Máte ještě nějaký další příklad?

Chtěl bych se zmínit o programu Women for Women – Obědy zdarma. Pomoc tohoto programu u nás už léta využívá kolem 50 dětí. Vyhledávání sociálně potřebných dětí se musí dít za pomoci učitelů, kteří je lépe znají. Myslím si, že jako učiteli se mi s kolegy jedná lépe, než kdybych byl pouze vedoucím ŠJ. A kdybyste chtěl znát nějaký plán do budoucna, tak mojí představou je, aby všechny děti mohly přijít do kuchyně, aby viděly, jak to v ní funguje. Na to jsem si zatím z důvodu bezpečnosti a hygieny netroufl.

Při vašem vytížení musíte mít dobrý time management. Podělíte se s námi o některé osvědčené postupy, které vám pomáhají to vše najednou zvládnout?

Mám snahu odkládat úkoly, a to není dobré. Plánuju si tak na týden dopředu nejdůležitější práce a na ně nabaluju ostatní. Musím se podřídit termínům, například vím, že kolem 20. v měsíci musí být hotova inkasa nebo na konci měsíce musí být hotové uzávěrky. Plán také musím samozřejmě přizpůsobit neočekávaným úkolům, kterých je hodně (např. pokazí se kotel nebo onemocní kuchařky). Ve školní jídelně je vůbec málo rutinních činností.

Podobně velké jídelny mají někdy úvazek zástupce hodně redukovaný, ne-li nulový. Nebojíte se toho, že pozice vaší zástupkyně bude zrušena? Co pak?

Nebojím se. Když to nastane, nebo když by mě tato práce přestala bavit, půjdu zase učit na plný úvazek a moje zástupkyně nastoupí na moje místo.

Máte na starosti přihlášky stravy. Spousta změn je v nich ráno a v době oběda, kdy jste asi ve vyučování. Jak to děláte?

V těchto časech se snažím být v jídelně. Mám výhodu, že nejsem třídní a učím většinou jen výchovy, tzn. pracovku, hudebku, výtvarku, které jsou často po obědě. V jídelně jsem tedy obvykle ráno asi do 9 hodin, pak učím do 11:30, v poledne jsem v jídelně a odpoledne ještě učím.

Jak řešíte dovolenou? Učitelé mají podstatně delší volno než vedoucí školní jídelny.

Dovolenou mám 25 dnů jako vedoucí ŠJ.

Do školních jídelen nyní nastupuje hodně vedoucích, které nejsou z oboru. Vy jste byl před lety v podobné pozici a dnes už máte zkušenosti. Co byste jim poradil, co je pro ně nejdůležitější?

Záleží na tom, jestli přicházejí do dobře rozběhnuté jídelny, nebo jestli se tam začíná. Důležitá je spolupráce s nadřízeným, ev. se zřizovatelem, a pak s kuchařkami. Na to se zaměřit. Uvědomit si, že i když jsem vedoucí, tak nejsem nejchytřejší. Uvědomit si, že nikdo neumí vše, a jít na věci s pokorou. Když přijdu s nějakou myšlenkou, tak ji neprosazovat, nelámat na sílu jen proto, že jsem vedoucí, ale radit se o ní s lidmi a s vedením. To se mi zdá velmi potřebné.

Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz