Doúčtování ceny neodhlášeného oběda v době nemoci

Znovu a znovu se rozviřují diskuse o tom, zda a jak doúčtovat obědy neodhlášené v době nemoci dítěte. Názory se různí, velkou otázkou je také to, jak se vedoucí jídelny vůbec může dozvědět, že dítě je nemocné. Platí to zejména v jídelnách, kam dochází na oběd děti z různých škol – tam je to doslova detektivní práce a téměř neřešitelná situace.

Musí se v takových případech oběd doúčtovat? Většina vedoucích vychází z předpokladu, že základní cena stravy je cena dotovaná a jen ve výjimečných případech se k ní přidává jakási přirážka, nebo snad pokuta. Je to ale právě naopak! Standardní cena každého výrobku či služby musí zahrnovat všechny náklady výrobce a jen ve výjimečných případech může být spotřebiteli (strávníkovi) poskytnuta cena dotovaná. Touto výjimkou (široce uplatňovanou) je právě případ školního stravování, ve kterém cenu dotuje stát.

Se strávníky a rodiči je třeba hovořit takto: Neplatí, že cena oběda činí 35 Kč a v případě neodhlášení v době nemoci je 85 Kč. Základní cena oběda činí 85 Kč, ale jestliže dítě plní podmínky školského zákona (dochází do školy), dostane oběd za 35 Kč.

Kontroly na neodhlášené obědy

V diskusích se někdy uvádí, že kontrolovat, zda dítě bylo či nebylo nemocné, je složité, že doúčtování nikdo nekontroluje a tedy že se nemá cenu tím zabývat. To, že doúčtování není kontrolováno, není zcela pravda. Možná to platí ve vaší jídelně nebo v některých regionech, ale naopak jsou regiony a kraje, kde to ČŠI opravdu kontroluje a někdy velmi důkladně. Také se může záležet na osobě kontrolního pracovníka, zda přimhouří oči, nebo ne.

Názory v diskusích

Jedna vedoucí diskusi napsala: „Přijde mi hloupé vymáhat doplatek za oběd, který rodič ani neodebral a my ho vydali dětem formou přídavku. Platit tedy za něco, co jsem nespotřeboval?“ Když si ale koupím jízdenky do vlaku a nakonec nejedu, jízdenka propadne a nikdo se tomu nediví. Podobně když nejdu na koncert, na který jsem si koupil lístek, když nejedu na zaplacený zájezd apod. Také platím za něco, co jsem nevyužil.

Jiní uvádějí: „Nevznikla žádná škoda. Jídlo jsme vydali na přídavcích, mzdové prostředky dostaneme tak jako tak, režie zřizovatel zaplatí. Proč tedy máme vymáhat plnou cenu?“

Ano, je oprávněné se takto ptát. Jenže pokud takový oběd ve výkazu Z17 zahrnete do počtu běžných obědů, pak pro příští školní rok žádáte o mzdové prostředky na základě zkreslených údajů. Protestovat může i zřizovatel – je nucen hradit zbytečně vynaložené náklady.

Pohled z druhé strany

Normální je, že poskytovatel služby ji prodává za cenu uhrazující všechny jeho náklady. Právní předpisy poskytují školní jídelně výjimku, když uvádí, že školní stravování (tedy jídlo za dotovanou cenu) se poskytuje jen v době pobytu strávníka ve škole (viz školský zákon, § 119). Z toho tedy vyplývá, že když dítě je nemocné a přesto si objedná oběd, výjimka pro něho neplatí a musí uhradit plnou cenu.

Naprostá většina školních jídelen je financována z veřejných peněz a proto by každá měla přísně dbát na to, aby pracovala s cenami způsobem, který jí ukládají právní předpisy. Pokud účtuje nemocnému strávníkovi dotovanou cenu stravy, právní předpisy porušuje.

Význam vnitřního řádu

Na závěr doplňme, že plnou cenu účtujeme na základě kalkulace, kterou by každá jídelna měla mít (i když neposkytuje doplňkovou činnost). Je nutné a velmi vhodné s těmito pravidly seznámit strávníky a jejich rodiče ve vnitřním řádu jídelny. V přehledu cen věkových kategorií na prvním místě uveďte standardní plnou cenu, za ní uveďte dotovanou cenu a připojte upozornění, kdy která platí. Tedy pokud není dítě ve škole a oběd si neodhlásí, bude mu naúčtována plná cena. Další podrobnosti najdete v jiném článku na toto téma.

Ing. Pavel Ludvík – vedoucí redakce portálu Jídelny.cz