Kdopak nám to nesměle nakukuje přes skleněné dveře vestibulu jídelny? Chtěli byste nakouknout pod pokličku a poznat, jak to u nás ve školní jídelně chodí? Přijměte tedy mé pozvání a račte vstoupit.
Dovolte, abych začala svých představením. Jmenuji se Michaela Šilhánová a vedoucí jídelny dělám 10 let, s malou tříletou pauzou na mateřské dovolené. Zpět jsem se vrátila před rokem, v lednu 2022. Své působení tedy dělím na dobu před a po mateřské – a s tím i své zkušenosti a postřehy.
A jak to u nás vypadá nyní? V současné době vaříme obědy pro dvě základní školy – ZŠ Velké Poříčí (okres Náchod) a ZŠ Pod Montací (Náchod), a pro jednu střední školu – Střední průmyslovou školu Otty Wichterleho ve Velkém Poříčí. Pro žáky této střední školy připravujeme též snídaně a od pondělí do čtvrtka též večeře (v pondělí a ve čtvrtek studenou, v úterý a ve středu teplou).
Celkový počet připravovaných obědů se pohybuje v rozmezí 400–450, z nichž 200 odváží kolegyně do výše zmíněných výdejen a zbytek zůstává u nás. Věkové kategorie našich strávníků jsou tedy v celé škále. Od žáčků 1. třídy až po 9. třídu, žáky střední školy, učitele, a stravování nabízíme i cizím strávníkům a důchodcům, jimž jsou obědy rozváženy po obci až domů. Strávníci si mohou u nás vybrat ze 2 variant obědů. Snídaně a večeře jsou jednotné.
A kdo se stará o blaho a plný žaludek našich strávníků? Jsou to 3 kuchaři, 2 pomocné síly a kolektiv doplňuje kolegyně, která na půl úvazek uklízí.
Vzhledem k faktu, že narážíme na technologickou a prostorovou kapacitu, nejsme schopni nabízet a vařit diety. Na druhou stranu nabízíme strávníkům alespoň možnost donášení vlastní stravy a její ohřátí v době oběda.
Jak jsem již v úvodu uvedla, z pozice vedoucí jsem si na 3 roky odskočila na mateřskou dovolenou. Když jsem se vrátila, nestačila jsem se divit, jak se změnily stravovací návyky nejen dětí, ale i dospělých. Jak je to možné, ptám se sama sebe? Vždyť každý den ze všech možných zdrojů jsou na nás chrleny články o zdravé výživě, správném stravování. V mém úhlu pohledu jsou to už tak notoricky známé věci, že snad to musí být každému jasné. Já sama se o nejrůznější směry stravování zajímám, tudíž mám na věc asi zkreslený pohled.
Zjišťuji, že moje stravovací návyky jsou od většiny našich strávníků diametrálně odlišné. Ale jak je možné, že se děti za 3 roky odnaučily okousat kuřecí stehno, vrací už i smažené vepřové řízky a špagety? Naopak se naučily nosit si vlastní slánky, neb my jim dosolovat neumožňujeme. Odpověď jsem dostala na letošních oslavách čarodějnic 30. dubna. Snad jediné dítě, které se neládovalo smaženými hranolkami z friťáku a chipsy s křupkami a nezapíjelo to malinovkou, byla moje čtyřletá dcera.
Nutno podotknout, že tímto se ládovaly i děti mladší, než je moje dcera… A dospělí? Ti neustále remcají, proč vaříme tolik „těch zdravých“ polévek (rozuměj špenátová, brokolicová, luštěninové, květáková apod.) a vaříme málo „těch normálních“ (rozuměj hovězí vývar, kuřecí vývar, gulášová, frankfurtská). Tudíž moje schopnosti zkombinovat jídla tak, aby 1 i 2 byly cca vyrovnané, vzaly za své.
Jsme jídelna malá, vesnická, své strávníky známe osobně, oproti jídelnám městským a velkým jim můžeme poskytnout až nadstandardní péči. Třeba když vidíme, že se blíží konec výdeje a někdo z dospělých si nevyzvedl oběd, voláme a připomínáme.
Děti nenecháme o hladu a dle zkušeností vaříme několik porcí navíc pro ty, kteří si zapomněli navolit, v případě náhlé nemoci odhlašujeme oběd i daný den ráno do 8:00. Zapomněli jste si peníze na obědy? Jeden oběd vám dáme do mínusu, ale další den se musí zaplatit. Zase jsi zapomněl? Tak běž už jen na polévku.
Před nedávnem jsme na webové stránky jídelny přidali fotogalerii. Slouží jako naše PR. Aby i rodiče měli možnost nahlédnout do zákulisí přípravy některých jídel, neb veřejnost si neustale myslí, že jsme jen „ohřívárna“ polotovarů, přitom z 90 % jsou to jídla námi uvařená. Že brambory bereme sice loupané, ale z farmy z vedlejší vesnice, a nejsou obarvené, jak se před nedávnem domnívala jedna naše paní učitelka. Zdály se jí moc žluté. Zároveň chceme ukázat, jak některá netypická jídla vypadají hezky naservírovaná a jaké porce zbytků děti vracejí se slovy, že nemají čas se najíst…
Pokud byste rádi nakoukli do naší fotogalerie, můžete zde.
Blíží se 14. hodina, je čas se rozloučit, budeme zavírat. Doufám, že se vám u nás líbilo. Budu se těšit na další setkání. Na závěr vám všem kolegům a kolegyním přeji nejen spoustu spokojených strávníků, ale i spoustu rozumných rodičů a spolupracujících učitelů :)
Ing. Michaela Šilhánová – vedoucí školní jídelny při ZŠ Velké Poříčí, okres Náchod
Foto: Freepik.com
