Jsem pravidelným návštěvníkem portálu www.jidelny.cz a poctivě pročítám všechny články zde uveřejněné. V jenom z nich jsem našla další nápad, který jsem v naší ŠJ zrealizovala.
6.3. nejenom, že slaví jmeniny Miroslav, ale svůj den má i prvek v naší stravě nezastupitelný – jód. Protože největší obsah jódu mají mořské ryby – mezi našimi strávníky tak málo populární, uzrál mně v hlavě nápad, jak je dětem trochu víc přiblížit. 6.3. prostě u nás bude „Den jódu“. A jak takový den vypadá? Samozřejmě bude na oběd podávána mořská ryba a pít se bude nápoj obohacený jódem. To ale není vše. Navíc uspořádám výstavku s rybí tematikou. A jak tohle vše vypadá v praxi? Jednoduše. Poprosila jsem našeho dodavatele mořských ryb, zda by nebyl schopen v rámci reklamy zdarma dodat vzorky čerstvých nekuchaných mořských potvor. Dodavatel mně ochotně vyšel vstříc a vše dodal i s termoizolačními obaly a šupinkovým ledem, aby ryby po dobu výstavky zůstaly čerstvé.
A teď už byl jen krůček k uspořádání této akce. Kuchařky, které slyšely, jaký že „nesmysl“ jsem to zase vymyslela, se ochotně zapojily. Obraly své manžely a syny o rybářské oblečení, pruty, návnady a trofeje a vše daly napospas dětem. Vyčlenily jsme místečko v rohu jídelny, vše naaranžovaly, vytiskly materiály o jódu a slogan této akce, který zněl „Chceš-li mít chytrou hlavičku, týdně sněz aspoň jednu rybičku!“, a čekaly, co děti na to.
To bylo dotazů a vyptávání! Jak se jednotlivé druhy ryb jmenují? Kdo je nalovil? Jak chutnají mušle? A kuchařky, které vydávaly samozřejmě v rybářském, nestačily odpovídat.
Kdybych tvrdila, že děti ten den ryby jedly lépe, asi bych lhala, ale myslím si, že v pátek 6.3. panovala v naší jídelně přece jen o kousek lepší nálada než obvykle. A kdybych jenom o trošku zvedla jejich povědomí o tom, jak je jód pro náš organismus důležitý, nebyla má snaha marná.
Možná také, že budete po přečtení tohoto článku reagovat jako můj manžel, který když jsem mu se zaujetím líčila, co všechno zamýšlím udělat, řekl „Ty máš asi málo práce.“
Vězte ale, že právě tyto věci, které dělám jakoby nad rámec svých běžných povinností, mně dobijí baterky zas na nějakou dobu dopředu a dodají mé práci smysl. A o to přece jde.
Bohumila Šardická, vedoucí školní jídelny ZŠ U Červených domků, Hodonín
