Diskuse k článku Jak vést nepříjemné rozhovory
S vedením nemám zásadní problém, spíš s kuchařkami. Kdykoliv řeknu, že bude kuře nebo ryba - takže každý týden - slyším: fuj, už zase, budeme brzo kvokat, už to nemůžu ani vidět, zase ty ryby, vždyť to nejedí, a mnoho dalších rýpavých poznámek. Když jim řeknu (mám dvě), ať vymyslí jídlo z kuřecího, které by šlo uvařit v školkovém provozu a bylo "něco jiného", mlčí.
Dost mě to ubíjí a bere chuť do práce. Argument typu můžeš skončit, venku čeká dalších deset kuchařek, nepoužívám, přijde mi to vyděračské, ale asi mě okolnosti brzo donutí.
Přeji všem co nejméně nepříjemných rozhovorů a krásné léto!
Káťo, poznámky kuchařek házím naprosto za hlavu,protože to bychom nemohli vařit nic. Poznámky strávníků mne znepokojují kapku více, ale pokaždé si uvědomím, že kontrolní orgány jsou s mou prací spokojené, a je po problému. Do jídla by chtěl zasahovat každý, ale my nejsme restaurace a tudíž musíme plnit nařízení zákonů a vyhlášek, kterých je víc než dost. Pozor na poznámku ,,venku čeká dalších 10"! Za ty peníze, dřinu a zodpovědnost
nečeká, takže se budeme muset spokojit se stávajícím personálem. Nahoďte úsměv a dělejte si svoje, naši práci stejně nikdo neocení.
