Pracovníci ŠJ a stanovení jejich platů

Aktualizováno k 23. 2. 2023

Ve školních jídelnách není fluktuace pracovníků tak častá jako v jiných stravovacích provozech, ale i zde se personál mění a vedoucí jídelny nebo ředitel školy stojí před personálními problémy, jak zabezpečit provoz.

Pokud je jídelna samostatný právní subjekt, pak získávání pracovníků, jejich správné zařazení, vytvoření platového tarifu a další personalistické funkce řeší ředitelka školní jídelny. Pokud jídelna spadá pod školu, je to věcí ředitele školy, který ale může výběr nových pracovníků s vedoucí jídelny konzultovat nebo tuto činnost na ni delegovat.

Při nástupu nového pracovníka do zaměstnání musí příspěvkové organizace postupovat podle platné legislativy. To mimo jiné zahrnuje i tabulkové platy dle Nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Toto nařízení vlády však platí pouze pro organizace vyjmenované v § 109 odst. 3 zákoníku práce, mezi kterými nejsou uvedeny soukromé firmy a církve. Ty odměňují zaměstnance podle vlastních mzdových předpisů.

Pracovní smlouva

Pracovní smlouvu musí pracovník podepsat nejpozději v den nástupu do zaměstnání. Pracovní smlouva musí obsahovat tři základní věci:

• druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
• místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána,
• den nástupu do práce.

Platový výměr

Platový výměr je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci v den nástupu práce. Povinnými náležitostmi jsou podle § 136 odst. 2 zákoníku práce údaje o platové třídě a platovém stupni, o výši platového tarifu a ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných složek platu a o termínu a místu výplaty. Termín a místo výplaty platu je zaměstnavatel povinen v platovém výměru uvést pouze v případě, že tyto údaje neobsahuje pracovní nebo kolektivní smlouva, nebo je nestanoví vnitřní předpis.

Z nárokových složek platu se do platového výměru pracovníka ŠJ uvádí

• platový tarif (zařazení do platové třídy a stupně),
• výše příplatku za vedení,
• příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Z nenárokových složek se uvádí pouze výše osobního příplatku.

Všechny složky platu musí zaměstnavatel uvádět v platovém výměru v absolutní výši (konkrétní částkou), nikoliv v relativní výši (např. procentem z platového tarifu).

Osobní příplatek

Je přidělován podle § 131 zákoníku práce, tj. fakultativní složka platu, která zaměstnavateli umožňuje ocenit nadstandardní výkonnost jednotlivého zaměstnance, a to ve stanovených případech až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.

Osobní příplatek je tedy složkou platu nenárokovou, nicméně jakmile byl zaměstnanci rozhodnutím zaměstnavatele přiznán, stává se složkou nárokovou a zaměstnavatel je tak povinen jej zaměstnanci v určené výši poskytovat.

Důvodem pro jeho případné odejmutí či snížení přitom může být výhradně zhoršení výsledků zaměstnance posuzovaných podle množství a kvality, které další poskytování osobního příplatku v menším rozsahu odůvodňuje nebo které vyžaduje jeho odnětí. Kritériem pro přiznání či zvýšení, stejně jako pro následné případné odebrání nebo snížení osobního příplatku je pouze pracovní výkonnost zaměstnance, nikoliv nedostatek finančních prostředků.

Odměna

Kromě osobního příplatku zákoník práce jako nenárokovou složku platu dále rozeznává odměnu. Dle § 134 zákoníku práce náleží zaměstnanci odměna za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu.

Jak zařadit nového pracovníka do správné platové třídy i stupně?

Při přijímání nových pracovníků musí vedoucí pracovník myslet na to, jaké požadavky na novou sílu má. V minulosti katalog prací uváděl konkrétní požadavky na odborné vzdělání u kuchařů nebo vedoucích provozních jednotek. Současný katalog prací – Nařízení vlády 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění platných novel, již neurčuje, jaké vzdělání nebo odbornost má mít kuchař nebo vedoucí jídelny.

Na druhou stranu určuje profese a jejich zařazení do platových tříd podle vykonávané práce. Školní jídelny pracují podle dílu 2.05 OBCHODNÍ PROVOZ, který obsahuje mimo jiné i tyto profese:

Profese

Příklady nejčastějšího zařazení pracovníků podle profesí

Například pomocné síly se zařazují do platové třídy Pracovník obchodního provozu, kuchaři do třídy Kuchař a vedoucí jídelny jako Provozář kombinovaný s Účetním. Konkrétní třída z určeného rozsahu se určí dle pracovní náplně a vykonávané práce, lze k tomu využít popis v katalogu prací.

Pro příklad se pomocné síly mají zařazovat od 3. platové třídy, protože mají v náplni práce kromě pomoci při přípravě pokrmů, mytí nádobí, také expedici a výdej pokrmů. Také je vhodné u 3. platové třídy používat nejvyšší platový stupeň, vyhneme se tak problému, že pracovníci budou mít menší mzdu než je minimální mzda, určená zákonem.

Kuchařka by podle složitosti a odpovědnosti své práce měla být zařazena od 5.–6. platové třídy. Náplně práce se podle novely katalogu prací změnily, proto by se mělo změnit i zařazení pracovníků do konkrétních tříd.

Kuchařky, které pracují ve školských zařízeních, by měly být zařazovány od 5. platové třídy výše. Všechna tato zařízení připravují jídla v souladu se závaznými výživovými normami, což podle změny v katalogu prací odpovídá platové třídě 5.

Na 6. platovou třídu mají nárok kuchařky, které připravují dietní stravu a také kuchařky, které normují a vytvářejí technologické postupy.

Vedoucí kuchařky, které normují a mají na starosti i skladové hospodářství, tedy i hmotnou zodpovědnost, mohou být zařazené do 7. platové třídy.

Vedoucí školní jídelny bývá zařazována od 7.–9. platové třídy, ředitelky samostatných právních subjektů až do 10. platové třídy, pokud mají odpovídající vzdělání. U zařazování vedoucích jídelen hodně záleží na velikosti zařízení, náročnosti provozu, tam se hledají činnosti podle profese Provozář, kdy standardní zařazení odpovídá platové třídě 7 u jídelen do 500 strávníků.

U 8. platové třídy je podmínkou k zařazení organizování velkokapacitního provozu. Jestliže se za velkokapacitní provoz považuje jídelna nad 500 jídel denně, na 8. platovou třídu by nedosáhly vedoucí školních jídelen mateřských škol a menších základních škol. A to i přes to, že splňují náplň práce 8. platové třídy, která určuje zajištění technického vybavení a údržby, ekonomické agendy, stanovování technologických postupů a zajišťování jejich dodržování včetně dodržování technologických postupů.

Při práci s katalogem prací je třeba si uvědomit, že rozdíl mezi provozářem a vedoucí školní jídelnou, je právě v komplexním zajištění ekonomické části. Ve školních jídelnách, a to i v malých zařízeních, vede vedoucí celou ekonomickou agendu. Z tohoto důvodu je třeba hledat v profesi Účetní, kde se určí platová třída podle odpovědnosti vedoucí za rozsah účetnictví, které zpravidla odpovídají 8. platové třídě.

Potřebné vzdělání pracovníka

Při určování, jaké vzdělání potřebuje pracovník k výkonu práce, a následně i při určení platové třídy pomůže opět Nařízení vlády č. 341/2017, které v § 2 určuje, jaké vzdělání musí mít pracovník, aby mohl být zařazen do konkrétní platové třídy.

§ 2

Kvalifikační předpoklady

(1) Kvalifikační předpoklady vzdělání pro výkon prací v jednotlivých platových třídách (dále jen „potřebné vzdělání“) jsou

a) v první platové třídě: základní vzdělání nebo základy vzdělání,

b) ve druhé platové třídě: základní vzdělání nebo základy vzdělání,

c) ve třetí platové třídě: střední vzdělání,

d) ve čtvrté platové třídě: střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání,

e) v páté platové třídě: střední vzdělání s výučním listem,

f) v šesté platové třídě: střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo střední vzdělání s výučním listem,

g) v sedmé platové třídě: střední vzdělání s maturitní zkouškou,

h) v osmé platové třídě: střední vzdělání s maturitní zkouškou,

i) v deváté platové třídě: vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou,

j) v desáté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu nebo vyšší odborné vzdělání,

k) v jedenácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu,

l) ve dvanácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu,

m) ve třinácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu,

n) ve čtrnácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu,

o) v patnácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu,

p) v šestnácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu.

Nařízení vlády tedy nespecifikuje, jestli kuchařka, kterou chceme zařadit například do 4. platové třídy, musí být vyučená v oboru; musí však mít střední vzdělání s výučním listem. Tedy musí mít výuční list a nezáleží na tom v jakém oboru, může to být například obor prodavačka.

V Nařízení vlády č. 341/2017 Sb., § 3, odst. 3 a 4 se říká:

Nemůže-li zaměstnavatel obsadit pracovní místo zaměstnancem, který dosáhl potřebného vzdělání a nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, může zaměstnance výjimečně zařadit do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání

a) až na dobu 4 roků,

b) na dobu delší, jestliže předchozí praxí nebo po dobu výjimečného zařazení (tj. po dobu 4 roků) prokázal schopnost k výkonu požadované práce.

Z výše uvedených předpisů tedy vyplývá, že zaměstnavatel při obsazování pracovních míst ve školní jídelně má požadovat po novém pracovníkovi stupeň vzdělání odpovídající platové třídě, která se pracovníkovi přidělí podle sjednané práce. Ale jsou situace, kdy tomu tak být nemusí.

Platový stupeň a délka praxe

Při určení platového stupně rozhoduje délka praxe v oboru. U pracovníků obchodního provozu – pomocných sil, které se ve školních jídelnách zařazují podle vykonávané práce do 3.–5. platové třídy, se nemusí dodržovat platový stupeň podle praxe, ale může se pracovník rovnou zařadit do 12. platového stupně.

U kuchařek a vedoucích jídelen se pracovníci zařazují do platové třídy podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce. Přiděluje se taková platová třída, ve které je vyjmenovaná nejsložitější nebo nejnamáhavější práce, kterou pracovník vykonává.

Platový stupeň se stanoví podle jejich odpracovaných roků v oboru. Pokud tito pracovníci nemají odpovídající vzdělání, praxe se jim zkracuje. Praxe v oboru se započítává i z jiných pracovišť než je školní jídelna, důležité je, aby pracovníci v minulosti byli zařazeni například do funkce Kuchaře nebo Provozáře. Tyto informace musí pracovník doložit patřičnými doklady, např. zápočtovým listem.

Pozor na minimální mzdu

Při určování tarifu je nutné myslet na to, že podle Zákoníku práce č. 262/2006 Sb. mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Dle Nařízení vlády č. 286/2017 Sb., je od 1. 1. 2023 základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin 17 300 Kč za měsíc.

Při rozhodování, že se volná pracovní pozice svěří stávajícímu pracovníkovi, který dosud zastával nižší pozici, je rozhodující právě délka praxe a osvojené pracovní schopnosti, které pracovník na nové pozici musí prokázat. Můžeme tedy postupovat podle Nařízení vlády č. 341/2017 Sb., § 3, odst. 3 a 4.

Oranžově značené platové tarify jsou pod minimální mzdou od 1. 1. 2023.

Pomocná síla jako kuchařka

Například: Má-li kuchyň pomocnou sílu, která má pouze základní vzdělání, ale má delší praxi pod dozorem vyučené kuchařky a prokáže, že zvládne vyšší pozici kuchaře, je možné na základě platných předpisů a výjimek ji tuto práci svěřit.

Musí kromě vaření umět také sestavovat jídelní lístky, normovat, ovládat hygienické předpisy a být schopná samostatného rozhodování a svěřené práce celkově. Pokud tyto podmínky splňuje, je vhodnější jí vyšší pozici svěřit, než hledat nového pracovníka, který bude splňovat kvalifikační předpoklady, ale nebude mít zkušenosti konkrétního pracoviště. Jednak se v současné době těžko hledají odborně vzdělaní pracovníci s praxí, kteří chtějí ve školních jídelnách pracovat, a pak prověřený schopný pracovník je pro zařízení výhodou, protože vedoucí pracovník ví, co od něj může očekávat.

Mgr. Alena Strosserová – metodička školních jídelen